V Doktorech z Počátků hrajete se svým čtrnáctiletým synem Andrejem. Už jste se na place zajeli?
Jak se může zajet puberťák se svou matkou? Ne, já myslím, že je to docela dobrý. Pokud mu to jde dobře a nemotá text, tak jsme se zajeli dobře, pokud se ovšem plete a dělá chyby, tak jsme se zajeli hůř. Začnu být nervózní a trochu na něj křičím, ale musím říct, že se to trochu zlepšilo. Ten cvik dělá hrozně moc. Od duba udělal velký pokrok, hlavně v přirozenosti projevu.
Vyčítáte mu chyby na místě a přede všemi?
Jo, jsem úplně drsná. Obrazy jsou většinou naplánovány od do, není tam čas navíc, také znám jeho povahu. S druhým synem Daliborem bych to takhle určitě nedělala. Na každého platí něco jiného. A vím, že když zvednu hlas, on se v tu ránu vzpamatuje a probere z jakési letargie a začne přemýšlet.
U herců je důležité umět procítit emoce. Andrejovi se to daří?
Myslím si, že by byl velmi dobrý herec, ale doufám, že zůstane u hudby, které se věnuje dlouho. Hraje na violoncello a přišlo by mi velmi líto, kdyby by to odložil na druhou kolej a nechal se tím pozlátkem omámit. Už do toho vrazil hodně energie, my jako rodina ostatně taky.
Nela Boudová / FOTOGRAF: Lenka Hatašová / MAKE-UP: Hanoa Moa Dermalogica / OBLEČENÍ: Gábina Páralová Fashion / fotografováno v Dvůr Hoffmeister Malé Číčovice
Po kom zdědil hudební vlohy?
To je čistý blesk. U nás takhle hudební nikdo nebyl.
Vy a hudba si netykáte?
Já jsem velice nehudební, já z jeho talentu nemám nic. U něj to bylo zřejmé už odmalička. Bubnoval si příbory, vytvářel rytmy, i na tělo si hrál, cokoliv se mu dalo, z toho se snažil vyloudit zvuky, myslím si, že i kdyby nebyl violoncellista, že by i tak zůstal u zvuku a byl třeba zvukař.
Mladšímu Daliborovi je dvanáct. Jak on bere, že teď máma hraje s bráchou?
Bere to dobře. On ví, že má jiné talenty, krásně kreslí a fotí, udělal si i designerský kurz, mile mě překvapil, ušil si oblečení společně s módním návrhářem, vytvořil si krásné kalhoty s volným sedem, krásně pojaté. Má k tomu sklony. Už odmalička mi říká, co si mám na sebe vzít, jak se mám líčit, co mi sluší, ten má velké estetické cítění. Sám začal chodit na výstavy. Mám skvělé syny a jsem na ně velmi pyšná.
V čem podle vás spočívá dobrá výchova? Je to o genech, nebo o naučeném vzorci chování?
Dobré předpoklady tam určitě byly, zvolila jsem dobrého tatínka, hlavně si myslím, že jsme se jim nesmírně věnovali a že se to v tom odrazilo. Volila jsem volnou výchovu, nebyla jsem vždycky dobrá matka, spoustu situací jsem určitě nezvládala, třeba z únavy, ale vždycky jsem se snažila být k nim upřímná. A nikdy jsme si nehráli na ideální rodinu. Žili jsme přirozeným způsobem. Bylo taky dobrý, že jsme se s jejich otcem (dramaturg a scenárista Jan Lekeš - pozn.red.) vždycky na výchově absolutně shodli a vždycky jsme se podporovali. Věděli jsme, že by nás jinak chlapci rozcupovali.
Je vám pětačtyřicet, tenhle věk někdo může řešit. Jak to máte vy?
Já jsem se sebou naprosto spokojená. Možná bych chtěla víc cvičit a dělat jógu, ale k tomu určitě dojde. A jestli se nějak hlídám? Nejím na večer, to je daň té profese.
Takže se dá říct, že jste sama sebe víc řešila v mládí?
Určitě. Za ty roky to mám vychytané. Byly i experimenty. V mládí jsem si třeba oholila půlku hlavy, takže se snažím být shovívavá i ke svým synům, když přijdou s podobnými nápady.
Když se vrátím k vaší seriálové práci na Nově, nebojíte se nějakého zaškatulkování?
Toho se určitě nebojím. Ta moje role v Doktorech je barevná a pak samozřejmě nevíme, co všechno Vandu může potkat a jak moc se vůbec zarve divákům pod kůži. Jestli se něčeho bojím, tak to je pracovní tempo, které se blíží. V létě byla pohoda točit, ale teď toho bude víc.
Co vás čeká?
Čeká mě překrásná role v Divadle Palace, budu zkoušet s Mirkem Etzlerem hru Heslo morálka, moc se na ni těším.
Přemýšlela jste někdy nad tím, co jiného než herectví byste dělala?
To se asi nestane, i když člověk samozřejmě nikdy neví, ale bavila by mě práce hlavního rekvizitáře a dělat scénu na place. Myslím si o sobě, že strašně dobře vidím. Že třeba na fotkách vidím, co má jak být, a to samé vidím i na obraze monitoru. Mohla bych taky být dobrá architektka.
