Byť má tento Australan status hollywoodské hvězdy, nechová se tak. Bez jakýchkoli protestů mluví o rodině i svých nezdarech, někdy to vypadá, jako by se na otázky snad dokonce těšil. "Možná mám vůči novinářům trochu víc empatie, protože jsem jejich práci dělal," přizná nakonec.
Takže já vlastně dělám rozhovor s kolegou.
To mi fandíte. Ale je pravda, že mám díky své žurnalistické zkušenosti víc pochopení pro to, co děláte. Například si uvědomuju, že se mě občas musíte ptát na věci, které vás osobně nezajímají, nebo jsou vám dokonce nepříjemné, ale chce je po vás váš šéf.
Někdy to tak bývá.
No právě. Takže proč bych vám to ještě ztěžoval a dělal problémy? Jen odvádíte svou práci, stejně jako já.
Novinařinu jste studoval. Co vás na ní bavilo?
Má zajímavou dynamiku, v médiích je pořád všechno v pohybu. Jenže jak jsem tak chodil do školy a poznával ji zblízka, došlo mi, že v ní nikdy nebudu dost dobrý. Vždyť moje profesorka byla pro svou práci zapálenější než já. Když přednášela, říkal jsem si: Sakra, tady bych měl být přece nadšený já, student, ne profesorka, která to dělá pětadvacet let. Tehdy mi v hlavě poprvé zablikal varovný signál. Skončil jsem.
O talentu"Lidi mě obdivují, že zvládám hraní, tanec, zpěv, hru na klavír a na kytaru, sporty... Já ale neumím nic pořádně. Jsem takový mistr světa amoleta, ideální osoba pro showbyznys." |
Trpíte profesionální deformací? Připravujete se například na rozhovory?
Tím myslíte, jestli dumám, na co bych se sám sebe zeptal, nebo zda si chystám univerzální odpovědi? A víte, že občas ano? Dnes ale nechávám vše na vás, zatím mě to baví.
Teď vám možná trochu zkazím náladu. Kolegové novináři tvrdí, že je Ocelová pěst moc hollywoodská, načinčaná. Nelíbí se jim.
Vám ano?
Mně ano. Ale zajímá mě, ano jak se k té kritice stavíte vy.
Už jsem ji taky zaslechl. Jenže Hollywood je Hollywood, všechny filmy, které vyjdou z místa přezdívaného továrna na sny, jsou trochu nerealistické. A netýká se to jen Hollywoodu, i v Evropě se zkresluje a romantizuje. Vlastně ani nevím, kam se jít na tu skutečnou realitu podívat, kde ji vyrábějí, jestli vůbec existuje. Já osobně ji ani nepotřebuju. Mám dvě děti, které chci občas vzít na nějaký hezký film, a jestli bude z Francie nebo z Hollywoodu, to skutečně neřeším.
Na Ocelovou pěst půjdou?
Už ji viděly, musel jsem se pochlubit. Vždyť je to film, kde jejich táta hraje tátu!
Co říkaly?
Byly nadšené. Dívali jsme se celá rodina, manželka, děti, tchyně, a byl to pro mě úžasný zážitek – všichni se smáli, i slzičku dojetí jsem viděl. Připomnělo mi to, jak jsem se kdysi s otcem díval na Spielbergova E. T. – Mimozemšťana a zjistil, že i drsňák táta pláče.
Z filmu Ocelová pěst: Hugh Jackman tu hraje otce, který syna tahá po drsných boxerských zápasech.
Tchyně vás pochválila?
Prohlásila, že to je to nejlepší, co jsem kdy natočil. A slyšet něco takového od pětasedmdesátileté dámy a tchyně k tomu, tomu říkám vítězství! (smích) Abych to ale neshazoval: mám radost, že mě děti konečně viděly hrát, jinak mě mají zakázaného.
Chcete říct, že jako Wolverina z "X-Menů" vás neznají?
Nechci, aby viděly, jak jejich otec seká hlavy. Ještě by si ze mě vzaly příklad a navzájem se pozabíjely.
Syn se za mě stydí
A je nezajímá, co tatínek dělá?
Dceři je teprve šest, to je věk, ve kterém má jiné zájmy. A syna moje práce štve. Tu a tam se zajdou podívat na plac, ale je to pro ně stejné, jako když jiné dítě přijde za tatínkem do fabriky. Syn se za mě dokonce stydí.
Hugh JackmanNarodil se 12. října 1968 v Sydney. Tento australský herec se proslavil hlavně jako akční hrdina Wolverine ve filmové sérii X-Men, ideální muž z komedie Kate & Leopold či dobytkář z dramatu Austrálie. Milovníci muzikálu ho znají z Broadwaye, za roli v Chlapci ze země Oz dostal cenu Tony. V roce 2009 vtipně uváděl předávání Oscarů. Nyní ho čeká role Jeana Valjeana ve filmové verzi muzikálu Bídníci. |
Proč?
Slyšela jste, co se mi stalo na show Oprah Winfrey v Sydney? Měl jsem na scénu tamní opery efektně dosvištět po laně, ale zradily mě brzdy a já to v plné rychlosti napálil do sloupu s osvětlením. Normálně rodinu na podobné akce neberu, snažím se ji chránit před médii, ale tady jsem udělal výjimku, přece jen šlo o slavný pořad. Dopadlo to tak, že zatímco já krvácel, syn se vyčítavě obrátil na manželku: "Proč nemůžeme být normální rodina?!"
Vždyť jste se málem zabil!
Když jsem představoval film v Paříži, vynadal mi, že jsem byl trapný. Od malička ho obtěžuje jakákoli popularita, dokonce mě léta prosil, ať se na hraní vykašlu. Teď už ale začíná být smířlivější, zjistil totiž, že k popularitě patří i spousta hezkých mladých holek.
Takže s ním spíš mává puberta.
Těžko říct. Mohou to být obyčejné frajerské řečičky typu "můj táta je trapnej idiot", ale taky mi tím může vzkazovat, že mě potřebuje jako normálního tátu, bez davů a koberců.
Myslíte, že není hrdý na to, že má otce Wolverina?
Nemohu soudit, o filmech se se mnou nebaví. Ale jednou na pláži jsem zaslechl, jak nějakou slečnu oslňuje větou: "Můj táta je Wolverine." Aspoň něco. (smích)
Jaký jste vlastně táta?
Hrdý. Zatímco většina synových vrstevníků tráví dny na internetu, syn je jiný. To já si chci občas zahrát počítačovou hru a on říká: "Tati, vždyť je krásně, pojď radši ven." Dcera je opak, pořád by jen koukala na filmy: oči dokořán, po tváři jí stékají slzy a ona nic, tak moc je ponořená do děje.
Hugh Jackman v roli, která ho nejvíc proslavila: jako Wolverine.
Kam řadíte ve své filmografii tituly jako Ocelová pěst?
Do kolonky zajímavá práce. Bavilo mě hrát hrdinu, který není úplný klaďas, bavilo mě, že triky nahrazuje tradiční boj muže proti muži. Některé pasáže jsou přímé citace Rockyho, kterého mám rád. Co si přát víc?
Nechybí vám takzvané dramatické role?
Jeden váš kolega se mi snažil podsouvat, že ve svém věku nemám zapotřebí hrát v rodinných filmech. Jenže takhle to brát nejde. Samozřejmě bych si chtěl zahrát Rockyho, samozřejmě chci to nejlepší z nejlepšího, kdo by nechtěl! To ale neznamená, že se trápím, když tomu tak není. Že sedím v koutku a užírám se závistí, protože nemám role jako Pitt a Clooney. Je mi třiačtyřicet a pokaždé, když hraju, říkám si: Chlape, máš práci, to je přece skvělý!
Ani vysněný cíl nemáte?
Jeden si brzy splním. Budu dělat muzikál Bídníci s Tomem Hooperem, režisérem, který natočil oscarovou Královu řeč. Nádhera.
Bídníci jsou klasika klasik, nebojíte se jí?
Nebojím. Respektive už se nebojím. Prošel jsem dobrovolně klasickým castingem, abych měl jistotu, že na tu roli opravdu mám. Teprve pak jsem Tomovi zavolal, že jsem připravený. Na jaře začínáme točit, už se hrozně těším.
Čím vás Bídníci tak lákají?
Mají famózní hudbu. A autor předlohy je modla; teď jsem jel po Francii a došlo mi, že snad v každém městě existuje třída Victora Huga. No a pak mě samozřejmě láká postava Jeana Valjeana. Má v sobě takovou zvláštní pokoru, jeho cílem je být dobrý člověk, nic víc.
Máte to podobně?
Samozřejmě, to je přece životní boj každého z nás!
O Wolverinovi"Šest měsíců jsem se kvůli němu ládoval proteiny a denně trénoval. Těšil jsem se, měl ho se mnou točit Darren Aronofsky. Pak odešel a s ním se odmlčel i projekt, navíc jsem musel rychle zhubnout kvůli jiné roli. Nebylo mi tehdy vůbec dobře. Ze všech scénářů, které jsem kdy četl, byl ale tenhle nejzajímavější, vím, že můžeme natočit něco opravdu mimořádného. Takže ještě vydržím." |
V muzikálech hrajete často, a přitom o sobě říkáte, že jste nikdy nebyl dobrý zpěvák.
Když jsem se poprvé ucházel o part v muzikálu, poslali mě pryč. Prý ať se nejdřív naučím zpívat. Po měsíci mě vzali, nikdo jiný nebyl, ale jen pod podmínkou, že budu chodit na hodiny zpěvu. Myslím, že jsem jediný herec v historii Broadwaye, který má něco takového ve smlouvě. (smích) Dodnes si nejsem jistý v kramflecích, ještě by to rok dva práce chtělo.
Nejste na sebe moc přísný?
Vůbec, jsem jen realista. Lidi mě obdivují, že zvládám hraní, tanec, zpěv, hru na klavír a na kytaru, sporty... Já ale neumím nic pořádně. Jsem takový mistr světa amoleta, ideální osoba pro showbyznys. Vždyť i z herectví mě málem vyhodili; ať jsem udělal cokoli, profesoři obraceli oči v sloup. Musel jsem se snažit dvojnásob, abych se udržel. A to mi zůstalo, dodnes se všude snažím víc, než musím.
Proč jste vlastně začal hrát?
Na konci dramatické školy jsem si řekl, že zkusím být pět let hercem a pak uvidím. Herectví je totiž jako podnikání; nejdřív do něj musíte investovat a pak čekat, jestli se ta investice vrátí. Utéct dřív by byla zbabělost.
Ještě že jste neutekl.
Myslíte, že jsem udělal dobře? Tak to mě těší.
Umíte říct, který z těch vašich úkolů a cílů vám dal nejvíc zabrat?
Jednoznačně rodina. Vést spokojený rodinný život není lehké, role rodiče vás prověří. Donutí vás, abyste se snažili i tam, kde byste sami za sebe hodili ručník do ringu. Není to vždy snadné, ale neznám lepší odměnu než vidět své blízké šťastné.
Vraťme se ještě na chvíli k Ocelové pěsti. Propadl jste díky ní robotům?
Moje děti už samozřejmě mají doma všechny modely, Ava miluje Noisy Boye, jedenáctiletý syn spí s Atomem. Já na to nejsem. Ale mě nebraly ani komiksy, a přitom hraju Wolverina.
Co vám na komiksech vadí?
Nevadí mi, jen je nevyhledávám. Já se ale obecně nevyžívám v žánrech a škatulkách. To, že se mi líbí Terminátor, ještě neznamená, že mám slabost pro roboty.
V Pěsti hrajete vysloužilého boxera a váš tatínek je bývalý šampion...
Boxoval v armádě a byl skutečně dobrý. Jenže pak ho jednou někdo knokautoval tak, že si nic nepamatoval, uvědomil si, že je na šampiona moc pomalý, a skončil.
Hugh Jackman jako ideální muž v romantickém filmu Kate a Leopold. Partnerkou mu v něm byla Meg Ryanová-
Bavili jste se o tom někdy?
To je právě to, nikdy. To, že táta boxoval, vím od bratra, řekl mi to, když mi bylo šestnáct. Box byl doma tabu, táta zřejmě usoudil, že bychom se s bráchou pobili. Rozpovídal se až teď, když jsem začal trénovat s legendou Sugar Ray Leonardem.
Jaký Sugar Ray je?
Přírodní úkaz. Vypadá mladší než já, je takovým zvláštním způsobem pohledný. Nevěřili byste, že kdy dostal ránu. A dal mi obrovskou školu. Nestačilo mu, že se pohybuju jako boxer, chtěl, abych jako boxer myslel. Oči pro něj byly důležitější než svaly. To díky němu jsou scény v ringu napínavé, i když v nich místo lidí bojují stroje.
Jak vám vlastně box šel? Jste skvělý ve spoustě jiných sportů...
Jsem jen dobrý. Kdybych byl skvělý, neseděl bych tu s vámi jako herec, ale trénoval bych někde v Sydney na olympiádu.
Jak to vypadá s filmem o Wolverinovi?
Lépe, ale mám za sebou frustrující rok. Šest měsíců jsem se kvůli němu ládoval proteiny a denně trénoval. Těšil jsem se, měl ho se mnou točit Darren Aronofsky. Pak se mu ale zhroutilo soukromí, odešel a s ním se odmlčel i projekt, navíc jsem musel rychle zhubnout kvůli jiné roli. Nebylo mi tehdy vůbec dobře.
Neměl jste chuť všeho nechat?
Tak daleko to nedošlo. Ze všech scénářů, které jsem kdy četl, byl tenhle nejzajímavější, vím, že můžeme natočit něco opravdu mimořádného. Takže ještě vydržím.
Hugh Jackman se svou matkou Grace a dcerou Avou
Co je pravdy na tom, že jste měl hrát Bonda?
No, hrát... Tak já vám povím, jak se obsazuje role Bonda. (smích) Jednoho dne mi zavolal agent. Že prý, cituju, existuje určitý možný zájem o mě v souvislosti s Bondem a jestli prý mám zájem já. Což jsem neměl, protože jsem zrovna točil X-Men a přišlo mi nešťastné, abych hrál najednou dvě ikonické komiksové postavy. Už se neozvali. Teprve zpětně vím, že zájem byl i o Cliva Owena a další herce, jenže ve světě Bonda platí, že jím nejste, dokud to nenapíšou všechna média. Takže kdo ví, jak to bylo. Daniel Craig je perfektní Bond, ale třeba zvítězil jen proto, že všichni ostatní odmítli. (smích)
Až skončí Craig, máte další šanci.
To by mě, po pravdě, nenapadlo. Ale proč ne? Řekl bych, že každý muž, herec i neherec, v určitém momentě svého života přemýšlí o tom, že by mohl být Bond. Dám na vás. (opět smích)
Podle žebříčků krásy jste jeden z nejpřitažlivějších mužů, takže by to mohlo vyjít.
U těch žebříčků si vždycky říkám, že musím být zatraceně dobrý herec, když mi dávají takové tituly. Umím zahrát krásného, bezva.
