Když na festivalu v Karlových Varech dostala cenu za mimořádný umělecký přínos, vřele poděkovala, ale neopomněla upozornit na prchavost podobných okamžiků. "Ceny jsou příjemná věc, ale užívat by si je měl člověk jen v ten jeden jediný den. Hned ráno poté už by se měl zase pustit do práce a snažit se minimálně stejně jako před tou cenou," zopakovala svá slova na tiskové konferenci.
Kam si sošku z Varů postavíte?
Krásně se bude vyjímat vedle Oscara, bude totiž vypadat jako jeho manželka.
Vary se klaní Denchové Britská filmová a divadelní herečka Judi Denchová převzala při slavnostním zahájení Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii. |
Jak jste se vlastně dostala k herectví?
Tak nějak mimoděk. Chtěla jsem být scénografkou, na herectví mě navedl v podstatě až můj bratr, který sám hrál. Zpočátku jsem to brala jenom jako zpestření, ale postupně jsem hraní propadla a teď už si neumím představit, že bych dělala něco jiného. Když se mě lidi ptají, jestli půjdu do důchodu, ťukám si na čelo: proč bych odcházela od něčeho, co mě tak baví?
A dokážete říct, proč vás to tolik baví?
Ráda se učím nové věci a při hraní se učíte neustále. Když dostanu roli, snažím se pochopit, co chtěl říct autor a zároveň zjišťuji, kolik z té postavy je ve mně. Díky tomu poznávám nejen sebe, ale i svět kolem. Takže to mě na tom baví, to nekonečné poznávání.
V čem je podle vás největší rozdíl nezi divadelním a filmovým herectvím?
Ve filmu stačí, když vám zaberou detail očí, zatímco v divadle se musíte snažit tak, aby vaši emoci pochopil i divák na balkóně. Je to zcela jiný druh práce. Mimochodem původně jsem šla k divadlu, protože mi jeden režisér řekl, že s tak příšerným obličejem si u filmu neškrtnu. Díky tomu jsem hrála snad všechny ženské postavy, které se na divadle ženám nabízejí. Což mi ovšem v Hollywoodu bylo zcela na nic.
Jak to?
Když jsem přijela do Ameriky, znali mě jen jako Paní Brownvou a "M" z Bonda. Ptali se mě: a to jste nic jiného nehrála? Všichni ti Shakepearové a Čehochovové, kterým jsem se dlouhá léta věnovala, v Americe neznamenali nic. Ale stejně se mi tam líbilo.
Zdroj obou videí: KVIFF
Najde se dost rolí pro herečku "vašeho věku"?
Ne. Čím jste starší, tím méně máte jako žena příležitostí. Ale tak to bylo vždycky a asi se to ani nezmění, bojujeme s tím všechny. Když se mě lidi ptají, jak se mi podařilo dostat k tolika krásným postavám, odpovídám, že jsem prostě jen měla hodně štěstí. Nic jiného v tom nehledejte.
Přes tu spoustu rolí, které jste ztvárnila, si vás lidé pamatují nejčastěji jako "M" z Jamese Bonda.
To jsem v ní opravdu tak okouzlující? (smích) No, je sice malá a jednoduchá, ale určitý půvab jistě má. Jednak díky ní můžu předstírat, že znám věci, které ve skutečnosti neznám, a hlavně - kdo může říct, že postavil do latě Bonda? (smích) A můj čtrnáctiletý vnuk má sice rád i Shakespeara, ale jako "M" ho evidentně bavím víc.
Když už jsme u těch "menších" rolí, jak jste si užila Piráty z Karibiku?
Myslíte těch mých pár němých sekund? (smích) Díky Johnnymu Deppovi nesmírně. Pro něj bych udělala cokoli, takže když se mě Rob Marshall, se kterým jsem točila Nine, zeptal, jestli nechci štěk v Pirátech, řekla jsem, že s Johnnym jsem ochotna natočit třeba i vteřinový záběr. Před devíti lety jsme spolu dělali Čokoládu a bylo to moc příjemné. Takže jsem kývla. Johnny nezklamal, asi měsíc nato mi od něj přišla náušnice, kterou mi jako Jack Sparrow ukradl. Je prostě báječný.
PODPISY, PODPISY A ZASE PODPISY. Denchová rozdávala autogramy po příjezdu do Varů i před sobotní tiskovou konferencí.
Zmínila jste muzikál Nine. Uvidíme vás ještě zpívat a tančit na plátně?
To nevím. Doufám. Pro muzikál mám slabost, na divadle jsem se ho něco nahrála. Tam je to ale ještě úplně jiný zážitek. Jeden dobrý přítel - herec k tomu říká: Zkoušení je jedna věc, když ale začne hrát orchestr, je to jeden z nejúžasnějších pocitů, jaké znám. Máte pod sebou obrovský orchestr, který hraje jen pro vás, a to je prostě zážitek. Snad se mi to ještě někdy poštěstí.
Jste prosulá shakespearovská herečka. Umíte říct, čím je Shakespeare mimořádný?
Na tohle téma můžu hovořit hodiny, máte dost času? S manželem jsme o Shakespearovi žertem říkali, že je to ten, co nám platí nájem, ale on je ve skutečnosti opravdu génius. Žádný jiný autor na světě neumí popsat lidské emoce tak jako on. Vášeň, lásku, závist, chamtivost, ne návist, cokoli. A další věc je, že to umí napsat krásným slovem - poslouchat jeho verše, to je slast. Přitom vypráví v podstatě stále tentýž příběh, jen se na něj dokáže dívat pokaždé jinak: je to jako když se díváte do sklíček na křišťálovém lustru, ve kterém se odráží sál. Je to pořád jedna a táž místnost, a přesto vypadá v každém kousku odlišně. Díky Shakespearovi tak stále něco objevuji. V Londýně teď začal hrát Kevin Spacey Richarda III. a já už se nemůžu dočkat, až ho uvidím.
Do Varů jste přijela s filmem režiséra Fukunagy Jana Eyrová. Jaký jste měla vztah k původnímu stejnojmennému románu?
Znám ho samozřejmě léta. Poprvé jsem ho musela číst už někde na škole, ale mnohokrát jsem se k té knížce vracela, znám ji skrz naskrz, stejně jako moje rodina. Cary ji ale pojal osobitě, jeho film je o dost temnější, melancholičtější a drsnější než předloha. Tedy alespoň myslím, já ho totiž ještě neviděla.
MFFKV 2011 - Herečka Judi Denchová se po příjezdu do Thermalu objímá s režisérem Carym Fukunagou (Karlovy Vary, 1. července 2011).
Vy své filmy nesledujete?
Rozhodně je nevyhledávám. Mám problém, že se mi u každé scény vybavuje, co její vznik provázelo, dělá mi problém soustředit na film samotný. Musím si nechávat aspoň nějaký časový odstup od natáčení. Samozřejmě že se vždycky budu pitvat v detailech a přemýšlet, co jsem mohla udělat líp, ale aspoň něco z toho divání mít budu. Teď bych neměla.
