Radka z mysli nevytěsňuji, říká rozvedená Zlata Adamovská

Rozvedli se, ale zůstali přátelé. V nové biografii herečky Zlaty Adamovské vzpomíná ministr vnitra Radek John, čím ho jeho bývalá žena okouzlila a co se mu na ní líbí dnes. Mluví o ní tak pozitivně, jako by jejich manželství před půl rokem neskončilo.

První biografie Zlaty Adamovské, populární doktorky Běly Páleníkové - Valšíkové ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, vypráví nejen o jejích dvou manželstvích, ale i o setkáních s Janou Brejchovou, Jaromilem Jirešem a dalšími filmovými a divadelními legendami.

Rozhodla jste se podílet na své biografii. Měla jste chuť bilancovat?
Měla jsem spíš chuť udělat si pořádek ve filmografii, fotografiích a ohlédnout se za některými výraznými okamžiky svého života. A že jich nebylo málo! Také jsem chtěla předejít tomu, aby o mně někdo napsal knihu bez mého vědomí a bez autorizace.

Jakým způsobem memoáry vznikly?
S Jakubem Hladkým jsme se scházeli přes rok. Mnohem dřív, než začaly velké změny v mém životě. Intervaly byly různé, ale schůzek bylo poměrně dost. Spoustu informací si sehnal autor sám. Já mu vyprávěla historky, které nikdo jiný nezná.

Odmítla jste o některém tématu mluvit?
Myslím, že jsme se dotkli snad všech témat mého života. Nezdá se mi, že jsme nějaké zásadní vynechali. V knize se dočtete o mém dětství, začátcích u filmu, práci v divadle, o cestování i rodině.

Jak vzpomínáte na svého bývalého manžela Radka Johna?
Jako na člověka, s kterým jsem prožila podstatnou část svého života. Jsem ráda, že jsem s ním dvacet šest let žila a že s ním mám dvě senzační děti. Mimochodem, v knize také vzpomíná on na mne a s ním i moji kolegové a režiséři. Své si řekly i moje děti. Všichni mě mile překvapili.

Jak se vytěsňuje z mysli někdo, s kým jste strávila čtvrt století?
Ale já nikoho z mysli nevytěsňuji. To by mě v životě nenapadlo, vlastně to ani nejde. Minulosti se přece nezbavíte. Ve hře Ideální manžel moje postava lady Chevelyová říká: "Nikdo není tak bohatý, aby si mohl koupit zpět vlastní minulost". Radek se stal součástí mého života a já jeho. Na čtvrt století se naše cesty spojily, teď už si jdeme každý svou.

Zlata Adamovská a autor její biografické knihy Jakub Hladký

Součástí vašich memoárů je řada dosud nepublikovaných fotografií. Byly skutečně nafoceny pouze pro tuto knihu?
Archivní fotky jsme doplnili novými snímky od vynikající fotografky Lenky Hatašové. Ona má dar zachytit člověka, přesně vystihne jeho osobnost a momentální rozpoložení. Dokonce mě donutila vylézt malinkým vikýřem na malostranskou střechu. Jako by věděla, že výšky miluju a že touha podívat se za horizont mě bude provázet celý život.

Ukázka z knihy Zlata Adamovská

Autor: Jakub Hladký

Manželství

Radek a Zlata se do sebe zamilovali takříkajíc na první pohled. Čím však herečka svého budoucího manžela okouzlila hned při prvním setkání? "Očima. A bezbranností. Každý se může podívat, o čem mluvím. Hrála v té době v seriálu Sanitka smutnou a oddanou partnerku Jaromíra Hanzlíka," vzpomíná současný ministr vnitra Radek John. A co na Zlatě nejvíc obdivoval? "Tah na branku. Chtěla se o světě dozvědět všechno a co nejrychleji. Ještě pořád to byla dívka z vesnice, která do sebe vstřebávala všechno, co nabízí hlavní město. Hrála v divadle, v televizi, ve filmech, četla knížky, chodila na výstavy, na klubové filmy, do divadel. Byla jako houba, která roste člověku před očima. A vyrostla skvěle. Stačí se podívat dnes." Když se Radka Johna zeptáte, co je na Zlatě nejpřitažlivější, odpoví bez rozmyšlení: "Oči, oči a oči. A pak vnitřní síla. Dávno není ta vesnická dívka. Dnes je osobnost, kterou nic nezlomí."

Milovaný otec

Zlatu čekalo nejhorší a nejbolestivější období v životě. Věděla, že milovanému tátovi už není pomoci. "Ve stadiu jeho nemoci už bylo zbytečné hledat nějakou alternativu. Pro mě jediný alternativní způsob spočíval v možnosti zatajit to před ním a živit ho ve víře, že všechno spěje k lepšímu. To byl zároveň i můj největší herecký výkon v životě. Po celé čtyři měsíce, co jsem s ním podstupovala nejrůznější vyšetření a terapie, jsem na sobě nesměla dát cokoliv znát a snažila se mu udržovat dobrou náladu." Byl to právě Zlatin tatínek, kdo ji vedl celý život k herectví. To on byl jejím největším fanouškem a nejvzácnějším divákem. Už od Zlatina dětství všem hrdě říkal: Zlatuška bude herečka. "Já jsem měla se svým tatínkem velmi hezký vztah. Vlastně jsem mu splnila sen. A pak to byl člověk, u kterého jsem věděla, že ať udělám cokoliv, tak mi to promine. Když pak půl roku umíral, snažila jsem se mu všechno, co pro mě udělal, vrátit. Nikdy nešel do nemocnice sám, odřekla jsem kolikrát práci, protože jsem věděla, že chci být s ním, že mě potřebuje."

Vinohrady, sbohem!

Herečka, která najednou poznala svobodu v soukromém životě, zatoužila i po svobodě na divadle. Na podzim 2010 se proto rozhodla ukončit svoje angažmá v Divadle na Vinohradech: "Vlastně o tom přemýšlím už dlouhou dobu. Stojaté vody angažmá neumožňují hrát spoustu věcí, které by člověk chtěl a naopak ho nutí hrát, co nechce. Rozhodla jsem se tedy, že po dvaceti letech odejdu z divadelního angažmá. Impulzem bylo určitě i to, že když jsem v poslední době nabyla svobodu v osobním životě, chci to samé i v pracovním. Odteď si budu moct určovat svoji profesní dráhu sama, vybírat si, kde a v jakém divadle hrát. V poslední době jsem se dostala do stadia, že mám kvůli ostatním závazkům volné třeba jen tři večery v měsíci. Řekla jsem si, že je na čase trošku zbrzdit a být pánem svého času. Svoboda je poznaná nutnost."