Jonáš, kterému v loňském roce vyšla první kniha komiksových příběhů nelétavého hrdiny Kiwiho, je rockerem každým coulem. Ve své první kapele hrál už na základní škole a kytaru by na delší dobu nikdy neopustil.
"Jakmile jedu někam na dýl, než na dva dny, beru si ji sebou. Od dětství jsem slyšel její drnkání a chybělo by mi to," říká šestnáctiletý muzikant.
Pomoc svého otce, hudebního matadora Janka Ledeckého, ani nepotřebuje. "Tátu respektuju a jeho hudbu taky. Samozřejmě jsem rád, když mi poradí, ale tlačit se nenechávám," dodává hrdě.
Kapela Ray Band s jejími dalšími členy Prokopem Jelínkem, Kryštofem Rákosníkem a Radkem Wejmelkou se netají přívlastkem "garážového bandu". Jdou po podstatě samotného Rock and Rollu a jak říkají, odmítají vymazlené zvuky syntezátorů.
"Děláme hudbu podle starých receptur. Každý z kapely je na tom hlasově tak dobře, že by z fleku mohl zpívat sólově. Proto si můžeme dovolit i takový luxus, jakým jsou třeba trojhlasy. A to může dneska říct málokterá kapela," líčí Jonáš Ledecký.
S deskou Ray Band příliš nespěchá. Chce se soustředit na živá vystoupení, bez kterých se dobrá deska udělat nedá.
