V čem se tolik liší?
V Edtih Piaf byla moje rolička americké novinářky strašně krátká, ale výrazná. Jsem za ni vděčná, protože mi otevřela spoustu dveří, navíc jsem v ní měla společnou scénu s oscarovou herečkou. V Kláře představujeme s Iainem Glenem zvláštní manželský pár. Oba si navzájem dávají absolutní svobodu, oba vlastně vyzývají toho druhého k nevěře. Myslí, že jen tak jim vztah vydrží; jsou si blízcí, všechno si svěřují, ale na tu volnost nakonec doplatí.
Jak si rozumíte se svým britským protějškem Iainem Glenem?
Bez problému. Mluvíme spolu anglicky – v angličtině se točí celý film – a známe se už docela dobře. Taky máme za sebou hodně společných scén, dokonce i jednu milostnou a velmi intimní.
. Zlatavé úbory, blikající ozdobyItalové natáčí Vieweghův Případ nevěrné Kláry |
Potkala jste někdy soukromého detektiva i ve skutečnosti?
Ne, osobně žádného neznám. Ale ze smyšlených pátračů mám odjakživa nejraději Sherlocka Holmese, to je pro mě ten správný pan detektiv.
Pojedete točit i do Benátek?
Bohužel moje hrdinka má scény jen v Praze. Sice jsem žertem režiséra přemlouvala, ať mi připíše, že svého manžela na záletech sleduji až do Benátek, ale neprošlo to. Nevadí, pojedu do Benátek na dotočnou, takže to budu mít z té příjemné stránky.
Říkala jste, že vám Edith Piaf otevřela hodně dveří – kam vedly?
Ve Francii jsem od té doby natočila tři filmy, naposled komedii Guerre des miss, kterou režíruje Patrice Leconte. To je pro mě čest, Leconte má ve Francii jméno jako u nás Jiří Menzel a role je to klíčová, na plátně jsem přes půl filmu. Hraju transsexuála, což se projeví, jen když si odskočím jako muž. Prostě bláznivá komedie po francouzsku; pak jsem ještě točila romanci a nezávislý americký film o dětech a maceše.
Mluvíte jako modelka návrhářům do svých filmových kostýmů?
Ne, musím se podřídit a nevadí mi to. Ale stane se, že mě oblečou a já si říkám – proboha, tohle bych na sebe nikdy nevzala.
Jaká móda vládne v Kláře?
Italská – a dost zvláštní. Tak třeba všichni nosíme jen jednu náušnici; vážně nevím proč.
