"Kostičky mám moc ráda. Tělo to asi potřebovalo. Chrupavky jsou zdravé na klouby," řekla s úsměvem. V pražském divadle Ta Fantastika, které zpoloviny vlastní, účinkuje ve dvou muzikálech, na podzim připravuje další.
Víc se však těší na dovolenou u moře, kam pojede se synem Filipem i přítelem Václavem Bártou. Na stěhování do nového domu v rodných Otvovicích a hlavně na svatbu. "Venda mi slíbil miminko a Filípkovi pejska," říká Lucie Bílá a zasní se.
* Kdy dostane Filip sourozence?
Snad příští rok.
* A vaši fanoušci nové cédéčko?
Mám spíš soukromé plány. Do pracovních se trošku nutím. Chci si brzy udělat tak rok pauzu. Čeká mě stěhování, vybalování krabic. A dítě. A pak uvidíme... Stavba toho domu mě úplně pohltila. Teď se známými řeším, jak tuhne beton. (smích)
Ať mi toho slavíka vyfoukne
* Říkala jste, že byste ráda ještě desátého Českého slavíka.
Pojďme dál, to už se mě asi netýká. (smích)
* Čím to je? Tím, že jste ubrala plyn, nebo vám vyrostla konkurence?
Je to nástupem nové generace. Anetka Langerová je o jedenadvacet let mladší. Fandím jí a to se nezmění, i když mi toho desátého slavíka vyfoukne. Dvanáct let tu vyžírám všechny ceny. Ale v soukromí mi leckdy bylo hodně těžko. Teď jako by se ty váhy obrátily. Cítím se dobře jako ženská, jako člověk. Mám klid doma. Baví mě ráno vstávat. Když slyším ptáčky nebo kohouty, usmívám se.
* Když vás Aneta Langerová porazila při českých Andělech, tak vás to ani nemrzelo?Trochu jsem s tím počítala. Vlna superstar byla moc silná a Anetka je talentovaná.
* Změnil se nějak váš vztah poté, co vyhrála? Aneta Langerová nedávno v rozhovoru pro MF DNES říkala: „Už si tolik nevoláme. Věřím, že to je jen náhoda.“
Není to tím, že na ni nemám číslo? Ona si ho změnila. Po Andělech jsem jí psala: Nenech si to pokazit, zasloužíš si tu cenu. Snad tu zprávu dostala. Fandím jí upřímně. Stejně jako Vlastíkovi Horváthovi.
* Proč jste se vrátila do Otvovic, vesnice u Kralup nad Vltavou?
Patřím sem. Kdysi jsem podlehla názoru, že by Bílá měla mít nějakou lepší adresu, třeba na Ořechovce nebo na Vinohradech... Ale to jsem se musela praštit do hlavy, že jsem tomu uvěřila.
* Co vám tam chybělo?
Tady mám rodinu, rodiče, bratra, přátele... Lidi, kterým nepřipadám jako mimozemšťan, když si jdu nenalíčená koupit rohlíky. Když o mně napíšou něco špatnýho noviny, tak je nedají na pult, chrání mě. Bez tohoto zázemí bych v tý džungli asi stěží vydržela. Jsem tady šťastná.
* Teď v Otvovicích ještě pořád bydlíte v malém domečku, jaký bude ten nový?
Bude to malebný domek, který nenaruší ráz vesnice. Chtěla jsem hlavně dva dětské pokoje, pak ložnici, dvě koupelny, šatnu, obývák, jídelnu a kuchyň dohromady, pracovnu jen se stolem a pokojík pro návštěvy. Počkejte, já vám to ukážu. (vytahuje plány)
* Takže?
Zepředu uvidíte jen obyčejný domek. Tady vedou dozadu dvě křídla. V jednom si budu huntovat hlasivky, tam je studio, ve druhém si budu huntovat tělo, tam je posilovna. A veprostřed atrium - tam si zalezu, když nebudu chtít nikoho vidět.
* Máte chuť udělat na tom domě něco sama?
Dala jsem si do základu starý knoflíky, který sbírám. Chtěla jsem, aby tam bylo štěstí. Rozhoduju, co kde bude. Chodím každý den na stavbu a pořád něco chválím. Dělám: Jé, jé... Třeba včera, když mi udělali díru na bazén. Je to pro mě krásný tvůrčí období. Mám strach, že se mi po tom bude stýskat.
* Viděla jste film Válka Roseových?
Ano.
* Když dobudují svůj dům, pořídí si všechno včetně té poslední sošky na krbu, začnou se nudit a rozpadne se jim manželství...
My s Vaškem nemáme na nudu čas. Mám hodně projektů, třeba koupaliště v Otvovicích, má čtyřicet let starou čističku, takže by ho třeba už příští rok nemohli otevřít, a to nemůžu těm dětem udělat. Už jsem nechala opravit kapličku, dětské hřiště...
* Máte datum, kdy se přestěhujete?
Chtěla bych, aby Filípek šel do školy už tam odtud. Vypadá to na září, zahrada ještě nebude.
* Chystáte se na té zahradě pracovat?
Syna mám, barák mít budu, teď ještě zasadit strom. U potoka ve vesnici byla kdysi nádherná alej lískových oříšků. Za totality je vykáceli kvůli regulaci potoka. Je to takový můj dětský mindrák. Chci teď ve vesnici udělat svou alej lískových ořechů. Chtělo by to pro lidi diskotéku, posilovnu, kadeřníka...
* To zní jako politický program. Nechtěla byste tam být starostkou?
Ne. (smích) Máme skvělýho. Dělám to pro lidi, ale i pro sebe. V té vesnici jsem doma. Až se s Venouškem vezmeme, chci mít trvalé bydliště tam.
* Vašemu příteli se tam líbí?
Je tam jako doma. U něj jsem se toho nebála. Všechno do sebe od začátku zapadalo. Můj svět je zalitej bílou barvou.
* Dřív jste tvrdila, že už asi nebudete ve vztahu nikdy šťastná...
To byla jen sebeobrana.
* Máte i kvůli těm předchozím zklamáním v sobě záklopku, abyste to nepřeháněla s tou radostí?
Maminka říkala: Nemluv o dítěti, ať to nezakřikneš. A já jí odpověděla: Proč by se mi to nemělo povést? V knížce od Coelha Alchymista se píše: Když člověk něco moc chce, tak se všichni nahoře spojí, aby se to povedlo. Nedávno mi psala nějaká paní, ať se probudím, že ten kluk pro společnost nic neznamená. Já jsem jí odepsala: Ale on znamená pro mě všechno na světě.
* Zvláštní, že mají lidi potřebu vám radit...
Možná kdyby před mou první svatbou někdo přišel a řekl mi: Vždyť to děláš jenom v hrozným zmatku, nadechni se, tak...
* ... tak byste ho poslechla?
Asi bych byla vděčná. Ale všichni mi to řekli až pak.
* Teď se toho nebojíte? Je mezi vámi dost velký věkový rozdíl, víc než deset let...
Říkala jsem, že se už nikdy nechci vdávat. Ale teď mi přijde vzít si tohohle člověka jako jeden z nejlogičtějších kroků, který v životě udělám. Může to být za deset let jinak, ale já těch deset let prožiju plnohodnotně -tak, jak jsem chtěla, a on mi to nabízí a já bych byla vůl, kdybych to nepřijala. Jsme spolu dva roky, požádal mýho tátu o ruku, chce si mě vzít, chce se mnou mít děti a chce se mnou být pořád a je hodnej.
* Jaký má vztah s vaším synem?
Myslím, že se mají rádi. Filípek říká: Vašek je můj nejlepší dospělej kamarád. Učí ho bejt chlap, občas si třísknout do stolu.
* Třísknul si třeba o mobil, který tak chtěl?
Ani nemusel. Dostal ho k narozeninám. Musela jsem ustoupit -celá třída ho měla a já jsem ho nemohla shodit. Ale aby to nevyznělo, že si v deseti letech dělá, co chce. Normálně poslouchá.
* Dala jste ho na anglickou školu. Učí vás cizí jazyk?
Překládá mi všude a mě to hrozně uráží. Ne, to žertuju, já to potřebuju. Třeba když jsme byli na představení Stomp a ti muzikanti mi něco říkali v zákulisí. Překládá i na letišti a pak balí letušky. Je strašně na holky. Má to v genech. (smích)
* Učíte se s ním?
Pomáhám mu s češtinou. Je to šikulka, přinesl samé jedničky.
* Vaříte?
Na jídlo mám babičku a sousedky. Občas vaří Venda, v remosce nedávno upekl výbornej chleba, takže to možná nechám na něm. Teď připravuje cédéčko, které vyjde v září. Moc se mi to líbí, má to v sobě energii.
* Zkusili jste si duet?
Nazpívali jsme jednu písničku, jmenuje se Paranoid. Uvažovali jsme, že k ní natočíme klip, ale nechci se mu do toho motat. Moc bych mu svým jménem nepomohla. On ten hudební svět dobude sám.
* Kam se chystáte na dovolenou?
Rozhodli jsme se, že pojedeme někam, kde je klid. Bez cestovky... Koupili jsme si letenky, pojedeme k moři na vesnici.
* Lákalo by vás vyrazit někam jen tak pod stan? Představil bych si vás s Václavem jako vedoucí na dětském táboře.
To je hezký. To jste mi udělal radost. Vaškovi by to šlo, i mně.
* Opravdu?
Nedávno jsem zažila jeden z nejkrásnějších víkendů. Byli jsme u kamaráda na chaloupce bez elektřiny, v lese u potůčku. Večer jsme zapalovali svíčky, nebyla tam televize ani rádio. V lese jsme sbírali smůlu a podle Filípkova kamaráda-zálesáka jsme dělali louče. Chodila jsem brzy spát a myšlenky se mi hezky srovnaly.
