Nebo že kvůli práci v cizině odmítla roli pošťačky ve třetím Troškově Kameňáku. Nebo že se po sedmi letech rozešla s přítelem.
Ve světě je teď sice jako modelka na roztrhání, přesto nikdy nebude patřit mezi přední topmodelky. K tomu jí totiž chybí nejméně pět centimetrů výšky.
Mrzí vás to?
Já jsem malá jak pro koho. V Japonsku předvádím na týdnech módy pravidelně, stejně tak v italském Milánu. Ale je fakt, že v Paříži a v New Yorku nemají holky jako já, které měří pod sto osmdesát centimetrů, téměř žádnou šanci. Zase tak moc mi to ale nevadí. Přehlídky mě baví, jenže já se stejně mnohem víc vyřádím při focení.
Pomohl Vám titul Miss?
Pomohl mi se zviditelnit. Díky němu se mi lépe shánějí finance pro moji nadaci Slunečnice. V zahraničí ale nikdo netuší, že jsem tady byla miss.
Od 14 let jste se angažovala v ekologii, hájila práva zvířat. Ale pak jste založila nadaci, jež pomáhá handicapovaným dětem.
Ekologické aktivity už tak výrazně nereprezentuji, ale sama nedělám nic, s čím nesouhlasím. Nejím maso a výrobky z kožešiny ani kůže si nekupuji, ani je nenosím. Pokud to je však nevyhnutelně nutné, tak si vezmu kožené boty či doplňky na přehlídkové molo. Už se dokonce stalo, že se moje tehdejší agentura špatně domluvila s klientem, já přiletěla do Barcelony a zjistila jsem, že mám předvádět pravé kožichy. Práci jsem slušně odmítla, objasnila své důvody a odletěla zpátky do Prahy.
Kde se vzal pocit, že musíte někomu pomáhat?
Nevím. Určitě je to zásluha výchovy rodičů.
Prý ovládáte znakovou řeč. Proč jste se ji naučila?
Umím ji asi od šestnácti let, kdy jsem pomáhala neslyšícím známým a kvůli nim jsem se ji naučila. I když dnes už znakovou řeč nevyužívám, zjistila jsem nedávno, když jsem se náhodou potkala s Patrikem, neslyšícím bratrem ředitelky naší nadace, že jsem ji zatím nezapomněla.
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Modeling je práce, ale smysl života vidím v pomoci při vzdělávání fyzicky či sociálně znevýhodněných dětí. Založila jsem Slunečnici, která podporuje jejich individuální doučování, přispíváme na kroužky a letní tábory. Já jezdím s dětmi pravidelně jako vedoucí. Vždycky se na ně moc těším a bývám první, kdo si zapamatuje jejich jména.
Vědí děti, že jste úspěšná modelka?
Vědí a pokaždé losují o to, abych se starala právě o ně.
Jak jim na táboře pomáháte?
Většinou jsou to děti, které trpí komplexy méněcennosti či viny, a mým hlavním úkolem je vzbudit v nich pocit, že jsou hodny respektu.
Pomáhat jim dva týdny z dvaapadesáti za rok, není to málo?
Ideální by bylo pořádat pro takové děti alespoň deset táborů, které by fungovaly celoročně. Dva týdny v létě je opravdu málo. Na profesionální psychoterapeutickou pomoc je potřeba nejméně měsíc času.
Jaké máte osobní cíle?
Není důležité mít cíle. Chtěla bych hlavně jít dobrou cestou. Chci prostě dělat věci tak, abych se na sebe mohla dívat do zrcadla a měla sama ze sebe vnitřně dobrý pocit.
Přemýšlela jste už o rodině a vlastních dětech?
V nejbližších několika letech určitě ne. Mám před sebou spoustu práce. Zatím mám své děti ve Slunečnici, a ty oddalují pověstné tikání biologických hodin. Nedávám si závazné termíny, ale je jasné, že modeling mě věčně živit nebude. Do třicítky daleko, uvidíme. Třeba otěhotní kamarádky, vdají se a já se "nakazím".
S přítelem jste byli sedm let. Teď jste se rozešli. Co se stalo?
Poslední dobou jsme na sebe měli opravdu málo času. Jen za uplynulý rok jsem nejméně stokrát letěla kvůli práci do zahraničí. I letos je mým parťákem hlavně cestovní kufr. Na rozchodu jsme se oba shodli, nebylo to kvůli nikomu třetímu.
Není vám na cestách samotné ještě smutněji, když nemáte na koho se těšit domů?
Na smutek v cizině jsem si zvykla. Těším se na rodiče, mladšího bráchu, na babičku a na děti z plzeňského dětského domova, které pokaždé navštívím.
Hrála jste ve filmu Most nominovaném na Oscara, v divadelní inscenaci Hypermarket. Objevila jste v sobě herecký talent?
Už za studií na gymnáziu jsem zjistila, že jsem v jádru exhibicionistka. Tehdy jsem hrála v Cimrmanovi inspektora Trachtu a roli Bystrozrakého. I jako modelku mě baví fotit, třeba když můžu být převlečená za chlapa. Je skvělé být někým jiným. První roli mi před čtyřmi lety nabídl Saša Gedeon, ale tehdy jsem odmítla s tím, že si na to netroufám. Po pár zkušenostech z reklamy jsem pak zjistila, jak je hraní modelingu podobné.
V inscenaci Hypermarket, kterou na konci sezony uvedlo pražské Národní divadlo, jste hrála modelku, prodavačku a prostitutku. Která z nich se vám hrála nejlépe?
Určitě prostitutka, protože jsem jí musela nejvíc zahrát. Dokonce jsem poprvé v životě držela v ruce cigaretu a předstírala, že kouřím.
Chtěla byste se jednou hraní věnovat profesionálně?
Herectví je pro mě zatím zábava, zatímco modeling práce, která nepočká. Jestli se to jednou změní? Kdoví?
Ve španělské Barceloně jste byla letos právě ten den, kdy vybuchly bomby v madridském metru. To musel být silný zážitek.
Město se na několik hodin úplně zastavilo, doprava byla ochromena. I moje práce se zpozdila. Nikdo nechtěl zůstat v metru, všichni se zastavovali v ulicích a zděšeně mezi sebou diskutovali. Občas mám pocit, že problémy doslova přitahuji. Naposledy jsem zrovna nedávno čekala před pražským salonem Richter, kde jsem měla fotit, a najednou s hrůzou sleduji, jak jakási dodávka vjíždí do cesty osobnímu autu, až o něj nakonec zastavila. Z auta vystoupil fotograf, který mě měl fotit.
Vystudovala jste antropologii. Pozorujete v cizině lidi, jaké jsou jejich zvyky, kultura...?
Nejvíc si charakteru národa všímám v metru. Rozhlížím se a uvědomuji si rozdíly. Tak například Japonci jsou striktní, strozí, sterilní a tiší. V New Yorku je v podzemí binec, špína a spousta barev, Pařížané jsou sterilní, namyšlení a elegantní. V Milánu je chaos a smrad, vládne tam temperament i elegance a třeba Kapské Město, kde bují kriminalita, mě nadchlo svou vřelostí. Když do nějaké země přijedu, vždycky si říkám, že bych tam chtěla žít. Později mě to ale vždycky přejde.
Až skončíte s modelingem, chcete se stát antropoložkou?
Když jsem se na tenhle obor hlásila, moc jsem tehdy nevěděla, co se pod tím pojmem skrývá. Časem jsem ale zjistila, že jsem si vybrala přesně to, co mě na lidech a jejich kulturách zajímá. Zatím jsem jen bakalářka, tak bych chtěla dokončit magisterská studia. Co mě čeká, až skončím s modelingem, to zatím nevím. Doufám, že se antropologie bude hodit.
 Helena Houdová |
 Helena Houdová v roli modelky v Nárpdním divadle v inscenaci Hypermarket. (11.6. 2004) |
 Modelka Helena Houdová v roli v Národním divadle předvádí prádlo. (11.6. 2004) |
 Helena Houdová v roli prostitutky. |
 Jana Janěková a Helena Houdová jako kouřící prostitutky ve hře Hypermarket. |
 Modelka Helena Houdová v kostýmu prostitutky čeká při zkoušce hry Hypermarket na svou další scénu. (11.6. 2004) |
