„Ten kostýmek je jediná věc pro chladnější dny, kterou s sebou mám, v kufru mi zahálí spousta letních šatů,“ postěžovala si na festivalové počasí - ale déšť zná dobře i z rodné Anglie.
Po rodičích máte dar dvojího původu: francouzský šarm, lehkost, emoce a britskou zdrženlivost, suchý humor, smysl pro tradice. Umíte ty dva světy spojit, a nebo je to jen mýtus?
Naopak, pojmenovala jste to velmi přesně. Obě ty stránky se ve mně mísí a překrývají. Jsem ráda, že mám silný základ tradiční rodiny, o to víc pociťuji, jak se dneska z lidských vztahů vytrácí vášeň a naděje. A k té dvojí výbavě musím ještě přidat svou posedlost Amerikou.
To mě překvapuje, od britsko-francouzské rodiny bych ji nečekala.
Však jsem ji také nezdědila, mí rodiče měli k Americe a hlavně k její kultuře spíše kritický postoj. Ale myslím, že neměli pravdu. Mě na Americe fascinuje ten obrovský prostor, který symbolizuje svobodu a nabíjí mě energií. V době, kdy si lidé kupují malá účelná německá auta, já mám velký starý černý americký vůz, který mi ztělesňuje Ameriku - nedozírné prostory, volnost, dlouhé jízdy, reklamní neony. Nemluvím o politice, tam je to složitější, ale tohle je moje Amerika, ve které žiju a z níž čerpám sílu.
Spousta dívek věří, že krása jim stačí, aby se staly herečkami. Co byste jim na to řekla?
Že takový přístup je naprosto katastrofální nejen pro herectví, ale i pro život. V éře mé generace se říkalo: Žena má být chytrá, ale ne zase moc chytrá. To se změnilo, nevím, jak v Česku, ale v Americe dnes potkáte mnoho žen velmi silných, agresívních, ale ne moc chytrých. Říci - Jsem herečka - vůbec nic neznamená, vzhled je sice důležitý, ale ne rozhodující. Herectví je otázkou komunikace, vcítění, jazyka a životní zkušenosti včetně bolesti. Publikum se sice rádo dívá na váš zevnějšek, ale měřítko krásy o herectví nic neříká. Skutečná herečka prostě cítí, že herectví je pro ni naprosto nezbytné. Vnější půvab a vnitřní život si mají sloužit navzájem.
To jste si také odnesla z domova?
Ano. Tatínek mi říkal - Nezapomeň, že dar krásy nemáš navždy, nepostačí ti. Musíš mít zájem o lidi, abys nezůstala sama a nešťastná. Zpětně mě mrzí, že jsem opustila balet. Dělala jsem ho dlouho, byla to moje životní radost, pak šel stranou a dnes si s lítostí říkám, že měl zůstat na prvním. Ale aspoň cvičím, pro pocit uvolnění a radosti jako kdysi z baletu.
Nicméně právě jste dotočila film jménem Swing, ve kterém se k tanci vracíte? A jakou taneční éru vlastně vyznáváte?
Do jisté míry se k němu opravdu vracím, ovšem značnou oklikou. Jde o příběh z poloviny minulého století, kde hraju učitelku tance. A pokud jde o můj taneční vkus, nemám vyloženě jedno oblíbené období. Miluju rytmus, ráda se pohybuju. A hlavně zastávám názor, že každý den svého života by měl člověk hledat vášeň.
 Herečka Jacqueline Bissetová po slavnostním uvítání na 39. ročníku MFF v Karlových Varech (2.7.2004). |
 Francouzská herečka Jacqueline Bissetová a britský režisér John Irvin na večerní party v Grandhotelu Pupp v Karlových varech, kde byl 2.7.2004 slavnostně zahájen 39. ročník mezinárodního filmového festivalu. |
 Britská herečka Jacqueline Bissetová převzala na Mezinárodním filmovém festivalu Cenu města Karlovy Vary a uvedla film Americká noc (5.7.2004) |
 Britská herečka Jacqueline Bissetová převzala na Mezinárodním filmovém festivalu Cenu města Karlovy Vary a uvedla film Americká noc (5.7.2004) |
 Britská herečka Jacqueline Bissetová převzala na Mezinárodním filmovém festivalu Cenu města Karlovy Vary a uvedla film Americká noc (5.7.2004). Na snímku s primátorem Zdeňkem Roubínkem a moderátorem festivalu Markem Ebenem. |
 Britská herečka Jacqueline Bissetová uvedla na MFF Karlovy Vary snímek Americká noc (5.7.2004). |
 Britská herečka Jacqueline Bissetová uvedla na MFF Karlovy Vary snímek Americká noc (5.7.2004). |
 Britská herečka Jacqueline Bissetová uvedla na MFF Karlovy Vary snímek Americká noc (5.7.2004). |
