Uprostřed marastu u stanice metra Českomoravská dorůstá do krásy tak sledovaná, vytoužená i proklínaná hala za šest miliard korun.
„Vše zpevníme, uklidíme a vyčistíme!“ slibuje Jan Vala, mluvčí společnosti Bestsport, jenž řídí budování arény. „Nepřichází v úvahu, aby návštěvníci zakopávali o pytle s pískem.“ Bývalý televizní moderátor má na sobě podivnou kombinaci košile, kravaty, krátkého tmavého kabátu a holinek. Jenže lepší obuv na gigantické staveniště prostě neseženete.
Vala ukazuje plochu před halou, kde se připravuje parkoviště. Zatím tu z bahna bezútěšně trčí světlý favorit. Ale opodál už se zasazují obrubníky.
Napadne vás: Tady je ještě taková hromada práce! Vždyť za měsíc chtějí arénu slavnostně otvírat... Zároveň však vidíte rej dělníků vně i uvnitř haly. Momentálně jich je nasazeno asi 1500, leckdy i v noci.
Porady, třenice a krádeže
Vstoupíte dovnitř a výhled vám zacloní oblaka prachu, do uší udeří zvuk vrtaček, ucítíte pach cementu. Mladík sedí na trámu, schoulený do šedivé bundy. Kouká před sebe. Z přenosného přijímače zní znělka stanice Blaník: „Pohodové rádio“.
Jinak skoro na každém kroku někomu překážíte, byť hostům nikdo nenadává. Vládne tu jistá kázeň. Nespatříte nepořádek, ale ani láhev od piva, odvěkého nápoje zedníků. Po podlaze se vinou kabely, míjíte lešení a palety. Neskutečný mumraj.
Slyšíte různé jazyky: slovenštinu, ruštinu, polštinu.
„Toho pána znám z televize,“ bezelstně ukazuje jeden z mužů na „průvodce“ Valu. Ten se směje. Není to však při budování stadionu úplná idyla. Firmy se navzájem obviňují za zpoždění při provázaných činnostech. „Třenice tu jsou. Jako všude,“ uznal Jan Vala.
Na pravidelném ranním sezení se schází přibližně 80 manažerů, kteří řeší žhavé problémy. Na seznamu jich denně bývá přes tisíc. Řeší se třeba způsob ukotvení mantinelů nebo rozsah květinové výzdoby. A taky krádeže. K elektrickému vedení se zatím nepřipevňují koncovky, aby se neztrácely.
„Co se dá odnést, musíme ohlídat, nedělají nám tady svatoušci,“ řekl Vala. „Zmizelo nářadí, ale dražší věci, jako například motor, zatím ne.“
Hušákovy „přepadovky“
Na stavbě se občas objevuje šéf Sazky Aleš Hušák. V úterý večer s sebou na vizitu přivedl i předsedu Mezinárodní hokejové federace Reného Fasela. „Pan generální sem klidně přijde o půlnoci,“ tvrdí Vala. „Pokud zjistí, že zrovna špatně funguje výtah, do hodiny je opravený.“ V úterý dorazil na exkurzi též starosta polského Gdaňsku, kde zatoužili po podobné aréně. Obhlížel budovu s kruhovým půdorysem a nádherně klenutou střechou. Na centrální ploše jsou položeny mrazicí trubky.
Už za měsíc by prvně měly proměnit napuštěnou vodu v kluziště. Odtud se zvedají stupňovité tribuny, na třetině z nich už jsou namontována měkká křesílka. Modrá, s držákem na pití. Dovezená až z USA.
Chybí zábradlí, čeští technici v Belgii ještě zkoušejí digitální kostku s obřími obrazovkami. Monstrum o váze 25 tun bude viset pod stropem. Až přijdete na hokej nebo později na koncert, užijete si pohodlí. Na místo vás vyveze výtah nebo dlouhatánské eskalátory. Ty jsou nyní přikryté igelitem, aby se na ně neprášilo.
Jen umýt veškerý interiér znamená úmornou dřinu. Musí se ještě vymalovat, zavést osvětlení, rozmístit nábytek. Úkolů je spousta. Do útrob stadionu se má vměstnat 27 stánků s občerstvením, devět barů a pět restaurací. Nicméně v přístupných místnostech včetně hráčských kabin jsou dosud holé stěny. Jen na toaletách se kachlíčkuje.
Aréna se dokončuje nakvap. Není divu, že z původního projektu do startu jarního šampionátu leccos nebude uvedeno do provozu: sousedící menší hala, prstenec obchodů a kanceláří na ochozech, budova pro parkování, francouzská restaurace. „Jestli stihneme do mistrovství vše zkolaudovat? Nepřipouštíme si zápornou odpověď,“ hlásí Vala.
