Slavili jste s Banjo Bandem výročí?
Žádné jubileum jsme neslavili, protože vlastně nevíme, kdy. Začátek Banjo Bandu je totiž velmi nejasný. První formace jsem zakládal už v roce 1961, před lidmi jsme poprvé hráli v roce 1966.Pod názvem Banjo Band jsme poprvé vystoupili až v roce 1970, ve studiu jsme se poprvé ocitli až o rok později. A lidi nás začali vnímat asi od roku 1973. Tak si vyberte! Jsme z toho nešťastní, a tak ze žalu slavíme při každé vhodné příležitosti už asi čtyřicet let. Čtyři z nás už zaplatili životem.
Která z kapel - White Stars, Mustangové či KTO, v nichž jste v 60. letech působil - byla pro vás nejdůležitější?
Pro pozdější profesi "bavič" bylo asi nejprospěšnější extempore ve skupině Mustangové. Byla to profesionální trampská kapela, která se u nás jako jedna z prvních snažila mezi skladbami lidi intenzivně bavit. Kapelník Prošek přivítal moji iniciativu nespokojovat se jen s anekdotami a dal mi v pořadech volný prostor pro mé první dadaistické monology, překroucené pohádky, pódiové gagy. Kapela za to občas zákonitě vyfasovala zákaz činnosti. Záleželo na tom, kde byl jaký tajemník KSČ, případně jak měly pro moje podivné vtipkování pochopení jejich manželky. Paradoxně nejvíc zákazů jsme měli kvůli hrdinovi Slovenského národního povstání a údajnému veliteli Němé barikády, kterého nám naše agentura naordinovala do pořadu. Prý abychom byli více angažovaní. Tenhle starý, jinak sympatický pán měl už, chudák, trochu sklerózu. Říkal neúmyslně věci, které byly v té době na zavření. Například "kvetly v Praze právě šeříky, když nás 9. května osvobodila americká armáda," nebo "němečtí fašisté hnali před svými tanky ženy, děti a starce, my jsme neváhali a zahájili do nich palbu". Byl to prostě hezký doplněk našeho humorného pořadu.
Prý jste písně nahrávali bez zkoušení. Opravdu to nebylo "vydřené"?
Na dření ani nebyl čas. Nikde jsem neříkal, že to naše "mimochodem" byl záměr. Písničky při našem přístupu vždy "jakž takž" dopadly jen díky nadaným a technicky zdatným muzikantům, kteří v Banjo Bandu vždycky byli. Ale nešlo o nějakou naši specialitu, většina malých jazzových a swingových kapel asi nahrává tímto způsobem. Na tuhle muziku musíte dřít v dětství a raném mládí.
Prý jste složil nebo otextoval 500 písní. Jsou mezi nimi perly, které byste rád znovu rozsvítil?
Dokonce jich mám skoro 550. Žádnou "perlu" mezi nimi asi už hledat nebudu, když nějaká písnička ještě zazáří, bude to náhoda. Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří si vytipnou jednu srágorku a pak ji cpou do všech rádií, televizních pořadů, na první místo desky. Umělé hity vznikají, ale většinou dlouho nepřežijí. Navíc, takové úsilí nestojí v našem malém státě ani za to. Když se někomu podaří mít na CD jeden hit, dostává z ceny desky asi padesát haléřů brutto. Vypočítejte si, jak asi zbohatnete, když máte úspěch a vaše kapela prodá třeba vysněných deset tisíc nosičů.
Prý nechcete psát další písně. Proč?
Už mě to nebaví.
Kolega Čestmír Klos našel ve vašich písních naivní prostotu i lišáckou chytrost. Souhlasil byste s ním?
Samozřejmě, že s ním souhlasím. Trefil se víc než ti, kteří hledali v mých písničkách satiru, ukryté hluboké myšlenky nebo chytře ukrytý výsměch bolševikům. Ke swingovým melodiím se podle mě hodí jenom lehké naivní zábavné texty.
Na obal jedné z desek jste napsal: "Album nic nevyřeší, nevybojuje a zase lidem k novému pohledu na svět moc nepomůže. Ale snad trochu pobaví." Tím se řídíte?
Ano. Od začátku mého textování pro Banjo Band se řídím tímto krédem. Nebylo to ode mě nějaké lajdáctví, oportunismus nebo spokojenost se vším. Nenáviděl jsem komunismus, i ten takzvaný s lidskou tváří, ale nechtěl jsem politické přesvědčení motat do muziky a zábavy. Umělečtí bojovníci to mysleli dobře, ale na bolševiky stejně moc neplatili, jen je dráždili a štvali proti sobě samým. Na komunismy, fašismy a jiné pro svět nebezpečné extrémy platí jen Američané se svými atomovými a neutronovými pumami a nepředstavitelným hospodářským potenciálem. Nebýt jich, tak už tu nejsme nebo makáme v pracovním táboře za Uralem.
Své písně a nápady prezentujete jako kraviny. To jste se nikdy nechtěl srovnávat s uměním?
Myslím si, že je lepší dělat záměrné kraviny než dělat nezáměrné kraviny. Ale je fakt, že za tu záměrnou vám nikdy nedají Českého lva.
Budete mít nějakého následovníka?
Asi žádní následovníci nebudou, všechno, co jsem napsal, vyplynulo z mého nadšení pro ragtime, starý jazz a swing, z těchto nádherných amerických hudebních žánrů, kterým šlo také jen o zábavu. Tato hudba je pryč a to, co jsem dělal já, se k jiné hudbě moc nehodí. Bude jiná legrace, texty i melodie, a je hloupost, aby se mě v novém prostředí někdo snažil následovat. A následovat někoho je stejně volovina, lepší je snažit se o originál. I ten Děda Mládek Illegal Band dělal naše písničky jinak, nebyl následovníkem. Repertoár není všechno.
 Obálka nového alba Ivana Mládka: 60 nej. |
