"Nejslabší! Máte padáka!" častuje chudáka herečka Zuzana Slavíková, který odchází ze scény. Ostrá slova podtrhuje ďábelským úšklebkem. Proboha, co je to za ženskou? ptají se statisíce televizních diváků. Je vážně tak nelítostná? Dokáže své blízké odpálkovat stejně suverénně jako soutěžící? Ty brýle, ta přísná ústa! Musí být čarodějnice!
Nevěřte všemu, co vidíte. Kdepak čarodějnice! Ani dozorkyně. Ani domina.
Zuzana Slavíková je normální sedmatřicetiletá hodná paní z Brna. Dvojnásobná maminka. Doma se stará o devítiletého Kubu a dvouapůlroční Báru.
Herečka.
"Nemám ani žádnou úchylku, jenom ty cigarety," přiznává se. Denně vykouří krabičku lightek, ale v práci na nikotin nemyslí. „Nemám na to čas,“ vysvětluje. Natáčení soutěže, která netrvá ani padesát minut, se protáhne na čtyři hodiny. Zuzana Slavíková pracuje i o přestávkách, připravuje se na další kolo.
Doufám, že ten blázinec skončí
"Jsem v tom," konstatuje. Za sebou má čtyři natočené pořady, ale zákony showbyznysu zatím nezná. „Tohle přece nemůže nikoho zajímat,“ diví se, když toho dne volá třetí novinář. "Co je komu do Slavíkové? Snad ten blázinec opadne," doufá novopečená hvězda. "Jak mám třeba slušně odpovědět, že už nechci dělat žádný rozhovor?" ptá se.
"Večírky? No, nevím, teď něco máme, ale co bych tam dělala? Dala bych si dva bavory a zase šla. Na Nově nikoho neznám a nikdo nezná mě."
Pak se zarazí. "To tam nedávejte, nebo vás zbiju. Jestli se mi budou u divadla smát, tak vás vážně zbiju," hrozí s uhrančivě upřenýma očima. Najednou se podobá přísné ženě z obrazovky. "Chci zachovat soukromí," dodává už mírnějším hlasem. Mnoha lidem před ní se toto předsevzetí nesplnilo. Bude se stejný příběh opakovat?
"Každý v něco věříme, já věřím ve vztah, v zázemí a rodinu."
I když se vám po zhlédnutí „Padáka“ může zdát, že svého muže drží u krku, není to pravda. „Domácí práce máme rozdělené jako jiné normální rodiny,“ říká se sarkasmem v hlase, z něhož lze vytušit, že lítá od plotny k pračce. „Když je třeba, Tomáš mě podrží a pomůže,“ hájí svého muže.
Míšu Jílkovou obdivuji
Diváci Slavíkovou přirovnávají k první dámě jiného pořadu Novy, Míše Jílkové. „Míšu obdivuji, do Kotle si všechno připravuje sama, a navíc mluví s profesionálními řečníky. Málokdo to ví, ale s Míšou jsme se znaly už jako děti, protože naši tatínkové se kamarádili,“ říká.
Když byla mladší, mnohokrát naposledy vydechla na prsou mrtvého Romea v Shakespearově tragédii. Hrála Julii. Lidé z Novy si jí všimli loni na podzim v roli intrikářské Pallas Athény v dramatu Ithaka.
|
ZUZANA SLAVÍKOVÁ se narodila v herecké rodině v Českých Budějovicích. Od dvou let žije v Brně, kde také vystudovala gymnázium a poté začala působit v Českém rozhlase. Roku 1990 absolvovala herectví na Janáčkově akademii múzických umění a nastoupila do angažmá v brněnském Národním divadle. Chvíli hrála i v Městském divadle v Brně, odkud se ale vrátila zpět do Národního. Hlas Zuzany Slavíkové je známý z dabingu, kterému se vdaná matka dvou dětí věnuje už dvanáct let. |
"Vím, že se o mé místo ucházely známé herečky, ale kdo, to vám asi nesmím říct," dušuje se. Je zřejmé, že si není dvakrát jistá, co na sebe může prozradit.
"Poslední fáze se točila naostro jako pilotní pořad se třemi moderátorkami," dodává sympatická žena. Modré oči se zasmějí zpoza zlatých obrouček, panovačné brýle jí totiž vymysleli až odborníci na image.
Nehádám se, ale umím to
"Podle scénáře mám volné pole působnosti, ale bezdůvodné urážení soutěžících se mi nikdy nelíbilo," svěřuje se. "Atmosféra ve studiu je tíživá. Diváci, reflektory, kamery. Svou roli hraje stres, věřím, že pod tlakem si někdo na něco nevzpomene, ale už jsem zažila účastníky, kteří nevěděli vůbec nic, ačkoli to jejich povolání předpokládá. To pak musím komentovat," vysvětluje moderátorka.
Na otázku, jak se cítí při natáčení, odpovídá s klidem. "Zatím si na mě nikdo moc nedovolil, ale v budoucnu může přituhnout. Lidé se na mě třeba připraví, aby mě natřeli, ale já se nedám. Když si někdo začne, hned ho utnu. Musím přece působit jako suverén."
V soukromí sváry nevyhledává, ale hádat se umí. Údajně se to naučila od otce, který ji vždy utloukl argumenty. „Někdy se hádka nehodí,“ říká žena, která se nově živí podněcováním slovních výměn. „Všechno se dá nějak vyřešit, nevím, proč na sebe lidi tolik rafají.“
Z míry se nenechá vyvést ani za volantem. „Raději si pustím Bacha nebo Albiniho. Barokní hudba, to je moje. Sice se v ní moc nevyznám, ale klasiku mám opravdu ráda.“
Sama by do televize soutěžit nešla. „Styděla bych se,“ tvrdí moderátorka, která jako dítě reprezentovala třídu v piškvorkovém turnaji.
Kavárenský povaleč
Dlouho nevěděla, čemu se má věnovat. Táta jí pořád opakoval, že z ní bude kavárenský povaleč. „Dělala jsem devět řemesel a žádné pořádně. Klavír, koně, kroužky, balet i basket,“ vzpomíná. Časem vyměnila turisticko-tábornický oddíl za Pírko-Pionýrský rozhlasový kolektiv. Škola ji moc nebavila, semtam slízla nějakou poznámku. V prvním ročníku na gymnáziu na sebe o přestávce strhla konzoli se záclonou.
Po škole pracovala v rádiu jako magnetofonistka, později se vyšplhala na asistentku režie. Studovala a absolvovala na JAMU a stejně jako její otec skončila u divadla.
"Jó, divadlo. Hodně strasti, málo radosti,“ odtuší. „Jednou, když jsem hrála s Vlastou Fabianovou, diváci se po představení postavili a aplaudovali. Vím, že to bylo kvůli Vlastičce, ale byl to silný zážitek, proto se divadlo dělá, říkala jsem si.“
Teď tedy moderuje pořad Nejslabší! Máte padáka!
"Jestli jsem někdy dostala padáka?" směje se Zuzana Slavíková a zapaluje třetí cigaretu. "Výpověď jsem nikdy nedostala, když jsem odcházela ze zaměstnání, bylo to vždycky z vlastní vůle. Moderovat nemůžu věčně. Myslím, že do roka se naplno vrátím k činohře"“ doufá.
 Zuzana Slavíková |
 Zuzana Slavíková, bývalá moderátorka pořadu "Nejslabší! máte padáka!". |
 Zuzana Slavíková, bývalá moderátorka pořadu "Nejslabší! máte padáka!". |
 Zuzana Slavíková, bývalá moderátorka pořadu "Nejslabší! máte padáka!". |
 Moderátorka Zuzana Slavíková při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (7. ledna 2003) |
 Moderátorka Zuzana Slavíková při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (7. ledna 2003) |
