"Já - a hvězda? Tomu se usmívám. Já jsem spíš takový dělník s bandaskou a rádiovkou."
* Kotel moderujete s hereckou nadsázkou. Nemrzí vás, že jste po studiu konzervatoře vzdala kariéru divadelní nebo filmové herečky? MICHAELA JÍLKOVÁ
Nemrzí. Od šesti let jsem se chtěla stát herečkou, proto jsem šla na konzervatoř, ale v osmnácti nastal zlom. Herectví mě najednou začalo obtěžovat.
* Co vám vadilo?
Dodnes nevím, co se to stalo. Při zkouškách jsem se režisérů pořád vyptávala, proč mám udělat to nebo ono. Proč mám jít doprava, pak doleva a proč si mám potom sednout. Chtěla jsem slyšet racionální vysvětlení. A jednou po představení přišlo to nejhorší, za co se dodnes stydím. Klaněli jsme se, diváci dlouho tleskali a mně blesklo hlavou: Lidi, nechte toho, já už chci domů. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že mě herectví nebaví.
* Kvůli tomu jste hodila za hlavu to, po čem jste toužila od první třídy?
Pochopila jsem toho víc. Jsem ráda svým pánem. Jenomže jako herec jste vlastně páté kolo u vozu. Jste závislý na režisérovi, kameramanovi, producentovi... Na kdekom. Abyste dostal práci, musíte se všem zalíbit. Proto se mnohdy uchylujete k velmi servilnímu chování. Chcete získat roli? Samozřejmě chcete. Takže raději neříkáte, co si doopravdy myslíte. Pro jistotu jste na všechny milý.
* Možná, že každý, kdo v nějakém oboru začíná, musí něco překousnout.
V herectví leccos překusujete, i když už jste známější.
* Nejste na tuhle profesi nějak moc nabroušená?
Tak já vám to povím naplno: Pokud nepatříte ke špičce, tak jako herec musíte - s prominutím - někomu pořád lézt někam.
* I do postele?
No samozřejmě! Nevím, jak to chodí teď, ale za mých mladých časů to bylo i takhle. Stávalo se, že si někteří režiséři zvali začínající herečky tu na koktejl, tu na večeři. A čekali kdovíco...
* Vy jste s nimi večeřet odmítala?
Pro mě to bylo naprosto nepřijatelné.
* Myslíte, že v jiných profesích jsou muži zdrženlivější? Že si primáři nezvou sestřičky a ředitelé své sekretářky?
Když primář pozve sestřičku a ona odmítne, má přece jen výhodu v tom, že už je v nemocnici zaměstnaná. Zatímco když se herečka znelíbí filmovému režisérovi, tak holt práci nedostane. V tom je ten rozdíl.
* Je pravda, že jste - už jako známá moderátorka - odmítla nafotit akty do Playboye a některých dalších pánských časopisů?
Je to pravda. Nabízeli mi to, ale já nemám potřebu se ukazovat nahá.
* Ani za velké peníze?
Neudělala bych to, ani kdybyste mi dal miliony. Ani u moře zásadně nesundávám horní díl plavek.
* Poslyšte, to byste vážně nemohla být herečkou. Vždyť by se s vámi nedalo počítat do milostných scén.
Na jevišti jsem se během studií objímala s kolegou a dělali jsme, že se líbáme. Ale to bylo jenom jako, žádné skutečné polibky. Hráli jsme zamilovaný pár, i když jsme se v civilu bytostně nesnášeli. To prostě k herectví patří.
* Takže filmová role, v níž byste se musela obnažit, by vám nevadila?
No to by mi vadila. Snad bych přijala nějakou decentní scénu na loži, ale při své povaze bych měla peřinu nepřirozeně nataženou až ke krku. Naštěstí jsem však nikdy nic takového hrát nemusela. Když jsem totiž ve dvaceti končila konzervatoř, bylo mi na sto procent jasné, že se hraním živit nebudu.
Naučila jsem se pivu říkat kuželky
* Čím jste si tedy po studiích vydělávala?
Tak třeba jsem moderovala rockové a metalové koncerty.
* Vy jste milovnice drsné hudby?
Vůbec ne. Jenže právě v tom to bylo zajímavé. Uvádějte koncert pro pět set metaláků, když sám nejste metalák. Pamatuju, jak jsem si šla do tuzexu koupit vypasované džíny, abych mezi ně zapadla. A když jsem k nim promlouvala, naučila jsem se například pivu říkat kuželky. To byla obrovská škola. Pak přišel rok devadesát a já se dostala do rádia. A pak do televize.
* Ve veřejnoprávní televizi jste se chovala ještě docela umírněně. Ale v Kotli na Nově vám herecké studium přišlo vhod. Tam se vyřádíte.
Samozřejmě, že v Kotli i trochu hraju. Ušila jsem si ho na míru. Chci, aby se diváci u obrazovek pobavili, neboť politika je sama o sobě hrozně suchopárná. Strašně moc lidí si ale myslí, že jsem taková, jakou mě znají z televize. A když pak se mnou sedí v kavárně, jsou udiveni, že nebuším pěstí do stolu a neseřvávám číšníka, kde je to kafe.
* Kotel jste vymyslela vy. Jak? Seděla jste doma a přemítala, co tu ještě nebylo?
Přesně tak. V ČT jsem uváděla Arénu, a když jsem otěhotněla, tak jsem byla rychle odejita. Prý abych s tím břichem netraumatizovala politiky. Už v šestém týdnu bych je prý znervózňovala! Natolik byli tehdy v televizi vůči politikům ohleduplní.
* A co když vám nadřízení chtěli chránit zdraví?
Moje zdraví? Nenechte se vysmát. Musela jsem pryč z obrazovky na objednávku těch politiků, kterým jsem byla nepříjemná. Těhotenství se hodilo jako záminka. Ovšem propustit těhotnou z pracovního poměru televize nemohla. Seděla jsem tedy doma, plat mi běžel, což nakonec nebylo špatné, a neměla jsem co na práci. Věděla jsem, že do Arény už mě zpátky nevezmou, takže jsem vymýšlela nový typ pořadu. Zalíbil se mi jednoduchý princip - politik versus občan. V České televizi to ale odmítli. Když jsem pak tenhle pořad nabídla Nově, ani tam nejásali. Zaujal jen jediného člověka - naštěstí jím byl generální ředitel.
* Proto jste pak v žádném rozhovoru nedala na Vladimíra Železného dopustit?
Víte, jsem už taková. Nezapomínám, když pro mě někdo něco udělá. Ostatně, Kotel nakonec byl a pořád je pro televizi úspěšný.
* Změnila se nějak vaše pozice v Nově od té doby, co není Vladimír Železný generálním ředitelem? S výkonnou ředitelkou Libuší Šmuclerovou si prý tak dobře nerozumíte.
To tedy nevím, že bychom si - jak říkáte - tak dobře nerozuměly.
* Takže máte stejně pevnou pozici jako dříve?
V komerční televizi za vás mluví práce a sledovanost. V tom je spravedlivá. Víte, já jsem řadový zaměstnanec.
* Stále jste neřekla, jak jste u vedení pevná v kramflecích.
Pevný v kramflecích se nemůžete cítit nikdy. Ale Kotel si vede tak dobře, že by se měl brzy vysílat v atraktivnějším čase. Jinak ovšem tvrdím, že dokud se o vás nadřízení přespříliš nezajímají, tak je to dobré. Když vidím na mobilu, že mi telefonuje Líba Šmuclerová nebo Radek John, pokaždé se vyděsím, jestli není nějaký problém. A přitom mi vždycky volají v dobrém.
* Považujete se za jednu z hvězd televize Nova?
Podívejte, já jsem řadový zaměstnanec (po dlouhém přemýšlení), s trochou nadsázky, takový dělník u pásu, který má na hlavě rádiovku a v ruce bandasku s polívkou. Když mi řeknou, že Kotel má mít ucho na levé straně, tak ho tam udělám. Protože mou jedinou snahou je, aby to byl úspěšný pořad, který má sledovanost a pro občany smysl.
* Ale vždyť to, že jste hvězda, diváci slýchají právě z Novy.
Já si prostě jako hvězda nepřipadám. Mně je opravdu spíš bližší ta bandaska a rádiovka.
Kotel nemám do důchodu
* To zní skromně. Jak byste reagovala na to, kdyby se Nova rozhodla nasadit do Kotle nového moderátora?
Možná teď budu mluvit dost troufale. Kotel nejen moderuju, ale jsem i jeho dramaturgem. Vymyslela jsem ho, zvu politiky, sama studuju materiály a píšu si podklady... Před kamerami jsem už moderovala různé politické diskuse. Můžete si myslet, že jsem domýšlivá, ale domnívám se, že Kotel je ze všech diskusních pořadů, které se vysílají na našich televizích, zcela jasně nejobtížnější moderátorská záležitost.
* Jste si tím jistá?
Naprosto! Celý Kotel je postaven na improvizaci. Nemám čtecí zařízení, nečtu otázky z papíru, musím reagovat na to, co politik odpovídá. A hlavně - musím zvládnout sto šedesát lidí v aréně.
* Chcete říci, že jste jediná osoba, která tohle dokáže?
Nejsem jediná, ale s jiným moderátorem by to byl jiný Kotel.
* Horší?
Prostě jiný. Vím, o čem mluvím. Diskusní politické pořady dělám už devět let, z toho Kotel připravuju šestým rokem a stále je nejsledovanější.
* Televizní stanice, zahraniční, ale už i tuzemské, vyměňují po několika letech moderátory úspěšných pořadů i bez zjevné příčiny. Vy byste to považovala za křivdu?
Bolelo by to, ale takový je život... Rozhodně si nemyslím, že Kotel mám až do důchodu a že mě z něj vynesou v rakvi.
Vařím každý den
* Ovšem někteří politici vaše pozvání tvrdošíjně odmítají. Proč je za to tak ostře kritizujete?
A víte co? Udělala jsem velký pokrok. Odmítají přijít? No a? Dneska už jsou mi lhostejní. Když takovým politikům není občan partnerem pro výměnu názorů, je to pro mě projev jejich nabubřelosti a neprofesionality. To před volbami se mohou pro občany roztrhat a neponižuje je rozdávat balonky, zpívat a vařit volební guláše.
* Co když politikovi nevadí lidé v hledišti, ale protivná jste mu vy?
Myslíte to tak, že je mu nesympatický třeba můj obličej? V politice musíte překonávat i různé osobní averze. Alespoň nás tím politici krmí. Tak proč by nemohli na pětačtyřicet minut překousnout odpor vůči mně?
* Co je pravdy na tom, že se vám naopak někteří muži z vysoké politiky dvoří? Že by s vámi chtěli nejen povečeřet, ale i posnídat?
S některými se vídám už třináct let. Za tu dobu mě znají a vědí, že by takové snahy byly neúspěšné. A tak už nikdo nic takového nezkouší.
* Zatímco jiné známé ženy se ve společenských časopisech rády objevují po boku stále nových mužů, vy se snažíte si před veřejností udržovat image počestné ženy. Skoro až puritánky.
Chcete-li, tak jsem asi puritánka. Se svým manželem jsem žila třináct let a byla jsem mu až do našeho definitivního rozchodu věrná.
* Považujete rozvod za svou životní prohru?
V soukromí i v práci musím vědět, že jsem udělala maximum, aby vše dopadlo dobře. Někdy se však můžete snažit, jak chcete, a stejně to skončí špatně. Ale aspoň máte čisté svědomí. Víte, že víc už se fakt udělat nedalo.
* V televizi vypadáte hodně dominantně a někdy i neúprosně. Prý jste ale prohlásila, že chcete udělat všechno, aby byl váš partner šťastný.
Ano, na tom trvám. Ale snad si nemyslíte, že bych někomu dělala pomyšlení, kdyby mi s ním nebylo hezky?
* Umíte vůbec chlapovi navařit?
Možná se budete divit, ale vařím každý den. Nezakládám si na tom, že jsem nějaká vynikající kuchařka. Ale dá se to jíst a mnohdy je to i docela chutné. Vedle moderátorky Kotle jsem - když dovolíte - také žena-matka. Můj šestiletý Kuba je pro mě tím nejdůležitějším, co mám. Přeju si, aby věděl, co je to domov. A k domovu patří i jídlo. Víte, dodnes, když přijdu k mým rodičům, jdu ze všeho nejdřív šmejdit do kuchyně.
* To máte vždycky hlad?
Právě že vůbec hlad mít nemusím, ale přesto koukám, co mají navařeno. A chci, aby měl Kuba stejný pocit domova. Teď i po letech.
"Jsem citlivý, někdy až přecitlivělý člověk," říká televizní moderátorka, která proslula razantními otázkami, dotěrností a výraznými gesty. Narodila se 30. března 1968 a původně se chtěla stát herečkou. Vystudovala konzervatoř, ale zjistila, že ji hraní nebaví. V roce 1990 nastoupila do Československého rozhlasu, v letech 1991 až 1997 působila v Československé a později České televizi. Poté přešla do Novy, kde uvádí diskusní pořad Kotel.
Je rozvedená, má šestiletého syna Jakuba. Nyní žije s pětačtyřicetiletým mediálním poradcem, podnikatelem a viceprezidentem fotbalové Sparty Michalem Voráčkem.
 Michaela Jílková s nyní již bývalým manželem Vladimírem Dvořákem, synem někdejšího hvězdného televizního konferenciéra a textaře. |
 Fotoobraz Jadrana Šetlíka: Michaela Jílková. |
 |
 Michaela Jílková v Kotli. |
 Michaela Jílková v kotli. |
 Michaela Jílková v kotli. |
 Michaela Jílková v kotli. |
 Michaela Jílková. |
