Letošní rok však může Vladimír Polívka považovat za podařený už teď: v kině s ním poběží hned tři filmy a v divadle hostuje na prestižních scénách Dejvického (recenze zde) i Národního divadla.
Soubor Dejvického divadla, kde hostujete od podzimu, je velmi specifický. Jak se vám tam podařilo proniknout?
Shoda okolností. Ze školy se znám s produkční Evou Sukovou a na natáčení jsem potkal Jardu Plesla, se kterým jsme si skvěle rozuměli při práci na Zločinu v Polné. A Simona Babčáková a Mirek Krobot mě učili na DAMU. Je pravda, že nového člena tam musí v podstatě odhlasovat. Dejvický soubor je dokonale fungující organismus. Stačí, aby se jeden člen proti nováčkovi ozval, a ten člověk tam, myslím si, nebude.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Jak Vladimír Polívka vnímal rozvod rodičů? A proč si myslí, že ho Bolek Polívka nikdy nezradí? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
V kinech budete mít letos tři filmy, Muzikál už se hraje, přichází Řachanda.
Je to pohádka, ve které hraju takového lumpa, nejlepšího kamaráda hlavní mužské postavy, které nedám spát. Hrozně dobře se mi to hrálo, lump a nešika k tomu, to je pro mě ideální.
Taky tam hraje váš táta. Váhal jste kvůli tomu, jestli roli přijmout?
No tak je to mistr, o tom žádná. Máme se rádi a vidíme se rádi vždycky, ať už na place, nebo u krbu. U krbu si troufám říct, že je to pro oba lepší.
Vaší třetí filmovou premiérou budou letos Strašidla. Bylo pro vás velké dilema, jestli natáčet se Zdeňkem Troškou?
Já proti panu Troškovi nemůžu říct jediné špatné slovo, i když spousta věcí, co dělá, je na hranici vkusu. Pravda je, že když mi to nabídli, to jeho jméno mě dost vyplašilo. A oni říkali: „Ne, ne, ne, počkejte, pošleme vám mail, přečtěte si to.“ Tak jsem otevřel ten mail, přečetl si scénář, roztomilý, taková hezká pohádka po povrchu, žádné jinotaje, prostě pro pobavení. A pak jsem si přečetl obsazení: Karel Dobrý, Martin Pechlát, Matěj Hádek...
Uvízl jste drápkem?
Uvízl, protože všichni tihle lidi jsou herci, kterých si obrovsky vážím. Tak jsem jim všem zavolal a slyším: „Hele a co? Dyť je to pohádka, nejsou to Babovřesky 8. Je to pohádka a ty jsi herec, tak hraješ. Tak se uklidni, normálně to natoč, a když to nebude dobrý, no tak to nebude dobrý. Děláš dobrý divadlo.“ Tak jsem si řekl: A proč ne?
Ale pravda je, že nervy jsem měl. A párkrát jsem taky řekl: „Tohle říkat nebudu, pane Troška.“ A on: „Vladimíre, jak chceš, řekni si, co potřebuješ, scénář není Bible.“ Zdeněk je velice inteligentní frankofonní pán, jenom vidí věci trochu jinak. Viděl jsem herce s takovým podivným úšklebkem, jako by se jim do toho vůbec nechtělo. A pak jdou z natáčení s úsměvem idiota. V tom je jeho genialita. On dokáže udělat dobrej den i těm nejotrlejším hercům.
