Jste rozvedená, přesto už dva roky šťastně zadaná. Čemu jste se v citové oblasti přiučila?
Myslím, že v situaci, která mě potkala, je člověk nepoučitelný a není vyloučeno, že se některé věci zopakují. Jistě, jsou detaily, kterým se vyvarujete, ale já se prostě zamiluju a neřeším. A hlavně některé věci na začátku nevidím. Vztah přišel, neplánovala jsem ho, ale je to fajn.
Vaším partnerem je o dvanáct let mladší Michal Topol. Nechcete ten vztah nějak povýšit?
Takhle je to dobré, netrvám na tom, aby se vztah nějak stvrzoval. Když to přijde a rozhodneme se společně, protože to tak oba cítíme, tak proč ne, ale svatba určitě není něco, po čem bych prahla.
Jaké máte dnes vztahy s otcem vašich dětí, hokejistou Václavem Bendou?
S Václavem máme vztahy naštěstí perfektní. A není to jen fráze. Kdyby to tak nebylo, řekla bych: Nezlobte se, nebudu to komentovat, ale tak to není. Děti mám ve vlastní péči, což je to nejrozumnější, na čem jsme se mohli shodnout. Děti také vědí, co se stalo, bylo jim to vysvětleno. Jsou to tvorové, kteří cítí a vnímají a mají právo vědět, proč už maminka a tatínek nežijí společně. Myslím, že to vzali tak, jak to je. I to je důvod, proč nemají traumata.
Alice Bendová a její přítel Michal Topol
Jste člověk, který po svém boku nutně potřebuje muže?
Určitě, ale zároveň vím, že se o sebe umím postarat sama. Vím, že to zní hrozně, ale takhle jsem naučená svou maminkou. Vždycky jsem platila všechno sama, už od chvíle, kdy jsem se v devatenácti přestěhovala do svého prvního podnájmu. Jistě, mám z toho dobrý pocit, ale taky jsou chvíle, kdy si přeju být úplně zaparkovaná, ležet v pětihvězdičkovém hotelu a vědět, že se o mě někdo stará a já nemusím nic. Sama za sebe ale prostě musím říct, že se o sebe a svoje děti vždycky postarám a z toho vycházím. To je práce maminky, která s námi byla sama. Ségra je stejná.
Je vám čtyřicet, přesto se vůbec neměníte. Můžou za to geny, nebo si občas vypomůžete i jinde?
Kdybyste mě viděl ráno, tak jsem někdy i šedozolená. Ale ne, jsem normální čtyřicetiletá ženská, která se někdy vzbudí oteklá a někdy ne. Pokud něco nesedí, od toho jsou kliniky, aby problém řešily. Invazivní zákroky úplně nevyhledávám, nebo ne teď, nevím, co bude v šedesáti. Když se ale objeví nějaká vráska, vím, jak tomu pomoci. Přeci jen se živím obličejem a musí to k něčemu vypadat.
Čím teď žijete?
Vlastně dětmi. Tím, že dorůstají do předškolního věku, tak zjišťuju, že je toho víc a víc a říkám si, kam až to poroste. A co se týče práce, zatím seriál netočím. Zatím.
Z toho lze vydedukovat, že se to brzy změní...
Ano, mění se to. Nic prozradit nemůžu, jsem vázána mlčenlivostí, ale jsem za tu práci ráda.
Čím jste se tedy do této chvíle živila?
Je pravda, že od doby, co jsem skončila na Primě ve Velmi křehkých vztazích a v Hádej, kdo jsem, nějaká doba uplynula, což bylo fajn v tom, že jsem se mohla věnovat právě dětem. Jinak jsem ale tváří jedné kosmetické značky, nedávno jsme fotili kampaň, do toho mám i nějaké moderování, ale to hraní jaksi chybělo.
Takže herectví je pro vás to nejdůležitější?
Určitě, herectví mě naplňuje nejvíc. Jsem samozřejmě ráda, že mě firmy oslovují, protože i jejich požadavky jsou podružný produkt herectví. Ale řemeslo jako takové je na prvním místě.
Vy teď hrajete ve filmu Kandidát, který sleduje zákulisí prezidentské kampaně. Co vám tohle téma dalo?
Tématem filmu jsou intriky, lži, hranice mezi pravdou a lží, životem a smrtí, a to je samo o sobě velké ponaučení. Minimálně vidíme, jak ta dnešní společnost funguje, každý se s něčím takovým setkáváme. Já osobně se snažím o tom moc nepřemýšlet, ale jsou věci, které vás samy dostihnou. A tím myslím i otázky typu: Proč tenhle zákon chrání někoho, kdo ubližuje mně? A pak rovněž sledujeme moc peněz a nadvládu někoho, kdo umí perfektně komunikovat a tím pádem i manipulovat lidmi. Stojí za to se na to podívat. Člověk nebude vědět, jestli je to fakt nebo legrace.
