Kdy bylo příjemnější být modelkou? Před lety, kdy jste vyrazila do světa, anebo teď?
Jestli se ptáte, kdy se lépe dělala kariéra, pak to bylo tehdy. Já to měla lehčí než dnešní začínající dívky. Ale pokud vás zajímá, kdy byl modeling větším byznysem, pak určitě dnes. Kolem módy se teď točí čím dál víc peněz a obchod se pořád rozrůstá. Už pohltil i muže.
Muže?
No ano, mnozí muži se už snaží být jako ženy. Voní se drahými parfémy, nechávají se pečlivě stříhat a barvit si vlasy, pečují o svou pleť. Stejně jako ženy utrácejí spoustu peněz v salonech krásy.
Zdá se vám to přirozené?
Hm... Mně se líbí elegantní muž. Určitě je hezké, když má svůj styl a vkus. Ale aby se sám sebou zabýval do všech detailů? Ne, to už pak není mužský. O takového chlapa bych nestála.
Svět chce stále něco nového
Proč se dříve modelky prosazovaly snáze než dnes?
V šedesátých letech bylo deset topmodelek, které si samy dělaly vlasy i make-up, na přehlídky si nosily svoje boty. Dneska máte kolem sebe sto padesát návrhářů bot, sto padesát kadeřníků, sto padesát vizážistů... No a? To přece musí být příjemné. Konkurence mezi děvčaty je obrovská, nesrovnatelně větší než v minulosti. A hlavně - svět si navykl na rychlé změny. Pořád se chce něco nového a nového. Najednou se objeví neznámá holka, zazáří, ale za šest měsíců už ji nikde nechtějí. To jsou šoky! Život se jí okamžitě změní. Z popelky se rázem stane princezna. A za půl roku je zase všechno při starém. Chápete? Dívka nemá kloudnou šanci na to, aby si vybudovala kariéru.
Jak to, že vám se daří držet ve špičce světového modelingu už tolik let?
Mám štěstí v tom, že teď nezačínám a že jsem si svou pozici vybudovala už před lety. Modeling je náročný, únavný a stále tvrdší byznys.
V čem jste lepší než ostatní?
Jsem ochotná se měnit. A umím to. Bez problémů se přizpůsobuju aktuálním trendům a požadavkům. Modelingu pořád dávám něco nového. Ostatně touhu po změnách a po poznávání mám v krvi. Jakmile něčeho dosáhnu, něco umím a znám, už mi to nestačí a chci se posunout k něčemu dalšímu.
Vy se nikdy necítíte natolik unavená, že byste se chtěla zastavit, všeho nechat a jenom si v poklidu užívat velkého jmění?
To ne, nikdy! Tak unavená si vážně nepřipadám. Mám chuť do života a pořád mám nové nápady, jak dělat něco jiného. Baví mě móda, návrhářství, ráda dělám fotografie, těší mě hrát ve filmu. Jsem zvyklá pracovat a určitě bych nemohla jen tak nečinně sedět doma. Práci mám ráda a vlastně ji i potřebuju.
Však hodně lidí v Česku tvrdí, že kdyby vyhráli ve sportce sto milionů, přestanou pracovat.
To je ale škoda. Vždyť práce je přece něco, čím si můžete realizovat své sny. V tom vidím její smysl.
Myslíte, že tohle může říkat každý?
Mám štěstí, že já to říkat můžu. Pro mnoho jiných lidí je však práce obyčejnou nutností. Chodí do zaměstnání, které je nebaví, ale musí tam, aby si mohli koupit jídlo a zaplatit nájem. Pracují jenom proto, aby přežili.
Nejsem na očích českým režisérům
Hrála jste v několika zajímavých filmech. Vyměníte za pár let kariéru modelky za hereckou profesi?
Profesionální herečkou být nechci.
Nechcete? Tak proč tak často mluvíte o tom, jak vás herectví baví? Zrovna nedávno jste točila v Rumunsku film o Picassovi, v němž hrajete jednu z malířových manželek. Dokonce jste kvůli tomu změnila účes a barvu vlasů.
No vidíte, a přesto se hraním živit nebudu. Herectví obdivuju, zahrát si v nějakém filmu je pro mě strašně zábavné, ale herečkou se nestanu. Netoužím po tom, aby se film stal náplní mého života.
Co by vám na tom vadilo?
Když mě někdo osloví, s radostí se na nějaké natáčení připravím, vžiju se do role a ráda ten film udělám. Ale nechci, abych jako herečka seděla a byla odkázána na to, jestli si na mě vzpomenou a dají mi roli. Abych se ráno probouzela a čekala, zda se někdo od filmu zrovna dnes cítí na Evu nebo na někoho jiného.
Vy se bojíte toho, že byste coby herečka nemusela být takovou extratřídou, jako jste v modelingu...
Kdepak, z toho strach nemám. Myslím, že pro herectví mám určité vlohy. V Americe jsem třeba dělala film, za který jsem v New Yorku dostala cenu pro nejlepší herečku v nezávislé tvorbě. Jenže mě by prostě nebavilo zopakovat si to, co jsem kdysi zažila v modelingu - závislost na jiných. Když vám nedají práci, nemůžete se vyjádřit. A vadí mi i to, že Hollywood a jeho filmy jsou postaveny na sexu a na penězích.
Co české filmy, ty by vás nezajímaly?
Určitě by mě zajímaly. Úplně hrozně! Moc a moc! (nadšeně vykřikuje) Strašně ráda bych točila s českými režiséry. Třeba s Janem Svěrákem anebo s Milošem Formanem.
Už jste někdy dostala nabídku na roli v českém filmu?
Nedostala. Zatím ne.
Proč asi?
Nejsem na očích českým režisérům. A nemají mě zapsanou jako herečku, ale jenom jako modelku.
Na kariéru herečky nemyslíte. Čím se tedy chcete zabývat, až skončíte s modelingem?
Teď mě strašně baví návrhářství. Připravila jsem kolekci plážového oblečení. Jmenuje se Eva Herzigová Beachwear. O všechno jsem se starala od začátku až do konce. Navrhla jsem modely, vybírala materiály, řídila produkci.
Bude se vaše značka prodávat i u nás?
Ano, ale nečekejte, že ji na jaře uvidíte v supermarketu. Vybírám si síť butiků s nejvhodnějším image.
Jsou vaše plavky drahé?
Jsou dražší. Stojí od sto čtyřiceti do dvou set padesáti eur.
Baví vás vůbec ještě zajít ve volném čase do obchodů s oblečením?
To víte, že mě to baví! Každá ženská si občas musí zajít koupit na sebe něco nového. Nejvíc si potrpím na boty a kabelky. To jsou věci, které by ženy za žádných okolností neměly ošidit.
Vybíráte si jen ve značkových buticích?
Kdepak, ráda zajdu třeba i někam na trh. Zrovna tyhle náušnice (ukazuje si na ušní lalůčky) nejsou z žádného luxusního klenotnictví. Koupila jsem si je v létě na trhu v Chorvatsku.
Žila jste v Americe, teď střídavě pobýváte v Paříži anebo u svého italského přítele v Turíně. Kde nakupujte nejraději?
V New Yorku, protože jsem tam žila nejdéle a znám tam kdeco.
Jak dlouho ráno přemýšlíte, co si vezmete na sebe?
Záleží na tom, kam se chystám a co mám v plánu. Když budu třeba celý den pracovat na své módní kolekci, je to jednoduché. Vím, že budu pořád na nohou. Takže boty - vezmu si samozřejmě placaté. Podle bot postupuju dál. Když jsou placaté, tak si k nim obleču kalhoty. K tomu nějaké tričko. Víte, já v každém ročním období nosím tak pět kombinací sladěného oblečení od hlavy až k patě. To mi stačí. Pět variant na zimu, pět na jaro, pět na léto...
Řekla jste, že si potrpíte na boty. Kolik jich asi máte?
To si netroufám odhadnout.
Ani řádově? Jsou to desítky nebo stovky párů?
Jestli mám sto párů? No tak to jich je určitě víc! O mnoho víc. (pobaveně se usmívá) Mám jich fakt hodně. Některé si kupuju, jiné dostávám z přehlídek.
Když vás pozvou na přehlídku, kladete si nějaké zvláštní požadavky na ubytování?
Většinou ne. Chci mít dost vody na pití a pár dalších věcí, ale jsou to maličkosti. Vy se mě asi ptáte na hvězdné manýry, že? Tak těmi netrpím. A nikdy jsem netrpěla. Doma mě vychovali jinak a hvězdné rozmary nemám v povaze.
Můžete si pořídit, co si zamanete. Byla jste někdy, třeba v mládí, marnotratná?
Počkejte, já jsem stále mladá! (naoko se mračí)
Samozřejmě, ale ve dvaceti jste možná utrácela za jiné věci než dnes.
Když se mi něco líbí, tak si to koupím. Může to stát jedno euro nebo tisíc.
Obdivuju ty, kteří myslí na ostatní
Jste světovou celebritou a už jste se potkala s mnoha slavnými lidmi. Kterých z nich si nejvíce vážíte?
Je jich hodně. (chvíli přemýšlí) Třeba jordánská královna Noor, Elton John, Bono Vox z U2 a taky Terezka Maxová. Moc jsem si vážila i princezny Diany. Můj obdiv mají lidé, kteří jsou ochotni dát peníze, svůj čas nebo vliv ve prospěch charity. Nemyslí jen na sebe, ale i na okolní svět.
Kdy jste si uvědomila, že začínáte být uznávanou autoritou?
Tak tohle si zatím neuvědomuju. (směje se)
Teď jste v Praze opakovaně podpořila Nadaci Terezy Maxové, která pomáhá opuštěným dětem. Podle čeho si vybíráte akce, v nichž se budete angažovat?
Podle potřeby dne. Nebo týdne či měsíce.
Můžete to vysvětlit?
Dám vám příklad. Před dvěma lety jsem se účastnila charitativního večera v americké verzi soutěže Chcete být milionářem?. Bylo to v New Yorku a vyhrála jsem dvě stě padesát tisíc dolarů. Zrovna jsem v té době v novinách četla o bojích v Afghánistánu. A také o tom, že afghánské děti strašně moc potřebují peřiny. Když peřiny nedostanou, čtyřem stům tisícům dětí hrozí, že v zimě zmrznou. Proto jsem výhru věnovala afghánským dětem.
Je pravda, že jste se v tomhle dobročinném díle Milionáře dostala ze všech pozvaných osobností nejdál? Že v tehdejším přepočtu deset milionů korun žádný jiný soutěžící nevyhrál?
Vyhráli méně. Dvacet tisíc dolarů, osm tisíc a tak...
Pamatujete si na otázku, při které jste skončila?
Tak to si pamatuju velice dobře: Jaké je prostřední jméno Barta Simpsona ze slavného kresleného seriálu? Dali mi čtyři možnosti - Josephin, Jo-Jo, Jabadaia a Joshua.
Jak jste o nich přemýšlela?
Říkala jsem si, který je to vlastně Bart? Ten nejmenší? To bude určitě nějaké dětské jméno. Asi Jo-Jo. Jenže jsem už neměla žádnou nápovědu. Kdybych hrála pro sebe, tak bych to riskla. Ale šlo mi o peníze pro děti. Měla jsem na kontě čtvrt milionu dolarů. To už jsou peníze, které mohou něčemu pomoci. Ovšem kdybych se netrefila, spadla bych na pouhých pětadvacet tisíc. Tak jsem raději dobrovolně skončila. No a ukázalo se, že Bartovo prostřední jméno je skutečně Jo-Jo.
Děti? Nejsem tak daleko
Půlku svého dosavadního života trávíte v cizině. Vaše čeština je tak čím dál děravější. Který jazyk je pro vás momentálně první?
To se mění. Myslela jsem anglicky, a když jsem si zapisovala nějaké poznámky, dělala jsem to v angličtině. Ale teď si všechno píšu v italštině. Hodně záleží na tom, ve které zemi zrovna jsem. S češtinou je to zvláštní. S vámi totiž mluvím trochu jinak a o jiných věcech, než když si voláme s taťkou, mamkou, sestrou nebo bratrem. Proto mi to teď jde hůř.
S rodiči hovoříte po telefonu plynně?
Určitě mnohem líp. To se bavíme o obyčejných věcech. Mamka se ptá, kdy přijedu na Vánoce a co bych si přála. Vypráví mi, kdo je a kdo není v pořádku, a já jí říkám, že se zrovna dívám na televizi a že mě třeba bolí břicho.
Co byste si přála pod stromeček?
Například takové dlouhé náušnice, co se pěkně pohupují. Ty se mi teď moc líbí. Anebo nějakou brož.
Když přijedete do Litvínova, kde jste vyrůstala, radíte kamarádkám, co si mají oblékat?
Ne, do oblečení jim nemluvím. Spíš jim řeknu něco o tom, jak by si měly učesat vlasy. Třeba nahoru, aby jim víc vynikly oči. Snažím se jim poradit, jak mají podtrhnout své hezké rysy.
Evo, myslíte, že byste byla schopná mít za partnera spolužáka z Litvínova.
Určitě ne.
Proč ne?
Nerozuměli bychom si.
Ale řekněte proč.
No dobrá, odpovím vám mírněji. Záleželo by na spolužákovi. Kdyby cestoval a poznal svět, získal hodně zkušeností a měl otevřené oči, možná by to šlo. Ale kdyby žil jenom v Litvínově, tak bychom si určitě nemohli porozumět.
Vaše kolegyně Tereza Maxová, jejíž nadaci podporujete, má tříletého chlapečka Tobiase Joshuu. Vy ještě dítě neplánujete a nechystáte se usadit?
Usadit? Létám po celém světě, pořád cestuju, a tak mi tohle slovo zní zvláštně. Asi nikdy nebudu mít jenom jedno bydliště, ale nejméně tři domy v různých místech.
A dítě?
Za všechno, co jsem dokázala, vděčím rodičům, kteří mi poskytli výborné zázemí. Totéž chci dát i já svým dětem, protože vím, jak je to důležité. Ale zatím ještě nejsem tak daleko.
Snad dvacet let se objevují předpovědi, že přichází čas kypřejších modelek. Ale skutečnost je jiná, modelky jsou čím dál štíhlejší. I vy teď určitě vážíte méně než před deseti lety. Proč nemají plnoštíhlé dívky v modelingu šanci?
Návrháři raději tvoří pro štíhlé dívky, protože na nich se modely vyjímají lépe. Celá společnost přijala názor, že štíhlé ženy vypadají estetičtěji. Taková je doba. Ale nebylo tomu tak vždycky. Koukněte se třeba na třicátá léta minulého století. Vládla jiná móda, ženy chodily daleko víc zahalené a neukazovaly nohy. Tenkrát byly modelky o poznání baculatější.
Vy si myslíte, že mužům se líbí jen ty nejštíhlejší dívky? Vždyť si k sobě raději vybírají ženy středních postav.
To, co se mužům nejvíc líbí, a to, co si pak ve skutečnosti vyberou k sobě domů, bývá poněkud rozdílné.
EVA HERZIGOVÁ
Česká topmodelka oslavila letos 10. března třicáté narozeniny. Rodačka z Litvínova vyhrála v roce 1989 konkurz Milady Karasové, která ji objevila pro pařížskou agenturu Madison Models. Poté šla její kariéra strmě vzhůru. V roce 1994 se objevila v prestižní kampani na podprsenky Wonderbra. Pracuje pro nejslavnější značky světové módy a kosmetiky. Byla vdaná za Tika Torrese, bubeníka skupiny Bon Jovi, ale manželství se rozpadlo. Loni se přestěhovala z New Yorku do Evropy, nyní střídavě žije v Paříži a v Turíně, kde pobývá její italský přítel Gregori Marsia.
 Česká supermodelka Eva Herzigová předvádí jeden z modelů na módní přehlídce v Miláně. |
 Česká supermodelka Eva Herzigová předvádí jeden z modelů na módní přehlídce v Miláně. |
 Česká supermodelka Eva Herzigová předvádí jeden z modelů na módní přehlídce v Miláně. |
 Česká supermodelka Eva Herzigová předvádí jeden z modelů na módní přehlídce v Miláně. |
 |
 |
 Eva Herzigová v Praze na tiskové konferenci. |
 Eva Herzigová v Praze na přehlídce pro Nadaci Terezy Maxové.(23.11. 2003) |
 Eva Herzigová byla hvězdou večera.(23.11. 2003) |
 Jedny z nejúspěšnějších a také nejdražších českých topmodelek Tereza Maxová a Eva Herzigová. |
 |
 |
 |
 Nejúspěšnější české modelky Eva Herzigová a Tereza Maxová v Praze na tiskové konferenci společně s britskou topmodelkou Alek Wekovou.(23. 11. 2003) |
